Focke-Wulf Fw 190F-8      W.Nr 522??0 ?

7./III./KG(J) 6

Gefr. Eugen Seeger

Svárov okr.Kladno        25.2.1945

O letecké nehody během intenzivního výcviku nebyla v letech 1944/1945 nouze a zvláště v závěrečných fázích 2. sv. války v Evropě byly na téměř denním pořádku. Jedna z těchto událostí se odehrála 25. února 1945 kolem desáté hodiny dopoledne u obce Svárov. Letoun Fw 190 se zřítil do svahu zalesněné rokle v prostoru, kde si Luftwaffe vybudovala střelnici pro výcvik pilotů z blízkých letišť. Je pravděpodobné, že pilot nesprávně odhadl výšku pro vybírání zteče, jeho letoun ve velké rychlosti zachytil o stromy a byl stržen do rokle. Pás úlomků je dlouhy asi třista metrů, na dně rokle se letoun zaryl do země, část trosek byla ještě vržena do protisvahu. Pilot Gefr. Eugen Seeger při nehodě zahynul.

 Nejzajímavější částí nalezenou na místě dopadu je kus výztuhy z křídla se štítkem a vyraženým číslem 522--0/špatně čitelné/.Dá usuzovat na verzi F-8, což by odpovídalo nacvičovanému manévru-útoku na pozemní cíl.   Výrobní blok 522 jsem zatím nedohledal.

Ranní hlášení Úřadu Říšského protektora se zmínkou o události. /Nár. Archiv, fond ÚŘP via Jiří Šašek/

Rychloměr	Štítek z vrtule	Relé

Část výstuhy se štítkem	Štítek	Zámek krytu

Zbytky bloku	Střepy z předního panceřového skla	Plexi z překrytu kabiny

Elektrozástrčky	Část přístrojové desky

	Část pitotovy trubice	Upínací pásy

Upínací pásy	Ukazatel plnícího tlaku	Ukazatel stavu munice

Ovladač klapek a podvozku

Šítek z chladiče	Štítek z "mutterkompasu"

Aktualizace 10.4.2024

K této události se dochoval zajímavý záznam v kronice obce Svárov, který dohledal p. Aleš Komenda: „Naši občané jsou zděšení že již pumy z letadel jsou vypouštěny na konci obce a kulometná palba na cíle na Průhoně jde už z letadel nad naší obcí. Jedno z letadel FW 190, kdy shodilo pumy točilo se k lípě a na prostřední vrch. V prostředním vrchu chytilo za vysoký modřín a řítilo se do chaňských luk, uráželo koruny stromů takže vytvořilo vlastně v lese průsek, obě křídla se urazila i kormidlo, trup dopadl na louku, kde zůstal ležet motor, kdežto kabina s pilotem setrvačností se odrazila na protější stráň, kde skonal i pilot, který měl obě nohy uražené a levou ruku až po náramkové hodinky do úst vraženu. Motor i ostatní zbytky letadla, jakož i šat na pilotovi shořeli. Brzy se na místo dostavilo německé auto, které odvezlo mrtvého pilota. Asi 50 m od tohoto místa stahávali klest Karel a Antonín Lochr kteří utíkali na místo. Po louce jel koňský potah a dva metry před ním letadlo dopadlo. Vystříknutím benzinem a plameny byly koně popáleny. Musily být zabiti, kočímu se nestalo nic.“

Ptická kronika ještě doplňuje, že na jeden z uražených stromů byla připevněna vrtule, ale po revoluci ji občané Svárova odstranili.

Aleš rovněž zpracoval pojednání o střelnici Ptice, na které došlo k nehodě:

Letecká střelnice Ptice

Zpracoval: Aleš Komenda

S blížícím se koncem války, zápasila Luftwaffe s čím dál větším nedostatkem pohonných hmot. Nelze se proto divit, že nedaleko letiště Ruzyně, v sousedství obcí Ptice a Svárov, vznikla v polovině roku 1944 letecká střelnice, která byla využívaná prakticky do posledních válečných dní. Velmi zajímavý záznam k této kapitole dějin se nachází v kronice obce Ptice: „V r. 1944, když kvetlo žito, přijeli náhle do Ptic vojáci a oznámili starostovi, že na Chustenkách bude zřízena vojenská bombometná střelnice. Hned přivezli prkna a v poli p. Stejskala v krásném, vysokém žitě, vyznačili čtvercové cíle. Na rohu lesa na Chrustenkách byla vystavěna dřevěná, jako stromy vysoká pozorovatelna, která byla telefon. spojena s velitelstvím, které bylo v lesárně ve Pticích.“

Obr. 1: Detailní plánek ptické střelnice včetně cílových ploch a náletových směrů.

Letecký snímek prostoru střelnice v r. 1949 /MO ČR/

Obr. 2: Zde, za křížkem v Chrustenkách, se za války nacházela pozorovatelna.

Zdroj: Komenda Aleš

Tamtéž (s.111) se dále pokračuje: „Toto velitelství bylo asi radiotelegraficky spojeno s letištěm v Ruzyni, odkud přilétala letadla a cvičila se ve vrhání bomb. Byly to jen betonové atrapy o váze 250 kg, tvaru norm. bomby, velikosti člověka, na protáhlém konci 4 kormidla z ocelového plechu. Jelikož některá z bomb při dopadu neexplodovala, podařilo se několika zájemcům zjistit jejich obsah. Nálož tvořilo ½ až ¾ kg třaskaviny, zabalené do voskovaného plátna. Na povrchu bomby byly 4 žlábky 75 cm dlouhé a v nich pod dřevěnými víčky v sypké hmotě skleněné trubičky, naplněné tekutinou, která se při rozbití prudce vypařovala v podobě kouře. Při dopadu bomby označovány takto letci místa zásahu. Vlastní bomba udělala kráter o průměru asi 3m a hloubce 1,5m. Na několika místech však se bomby zaryly zcela do jílovité hlíny a vůbec nevybuchly. Nálety byly podnikány vždy ze směru od Újezda, či Svárova. Pod letadlem umístněna vždy jen 1 bomba. Za několik dní byla pole na Chrustenkách proměněna v rumiště. Kolem cílové plochy bylo pole zcela rozryto. Zásahy však byly velmi nepřesné, takže některé bomby spadly i nedaleko lesárny, do lesa na Chrustenkách, i do lesa „na coubale“. O bezpečnost nebylo valně postaráno. Na cestách vedoucích ke Chrustenkám byly závory, které po dobu střelby, t.j. zpravidla od 9 hod. ranní do večera, cesty uzavíraly. Na nich byl nápis, hlásící zákaz vstupu na vojen. cvičiště po čas střelby. Proto na krmení a pak sklízet mohlo se na těchto pozemcích jen ráno. Později byla bombometná střelnice přeměněna ještě na střelnici kulometnou. Na pozemku č. kat. 433 byl v zemi vykopán kryt, jenž byl vydřevěn silnými trámy, na povrchu pak vrstvou hlíny a kamení. Z vnitřku těchto krytů vystrkovaly se čtvercové plochy. Na jedné straně plochy byl v bílém poli černý úhlopříčný kříž, což znamenalo nestřílet. Na druhé straně pak černobílá šachovnice, značící volno, čili střílet. Na protějších pozemcích byl vykopán mělký zákop na jehož náspu se nastavovaly cíle (desky, postavy vojáků). Směr letu letadel byl ještě značen prkny, přibitými na nízkých kůlech, červenobíle natřenými. Letadla nalétávala směrem od Č. Újezda a vracely se obloukem přes Unhošť, nebo Úhonice. Byla to většinou letadla typu Focke – Wulf 190 a Messerschmitt 109, vybavená kulomety ráže 13mm, nebo rychlopalnými děly ráže 20mm. Později cvičila zde i turbínová letadla, vyzbrojená kanóny ráže 40mm. Střely byly plněny želez. pilinami a měly tvar šrapnelů. Váha střel o průměru 40mm byla 30 – 35 dkg.“

Zde dochází pravděpodobně k omylu, protože „turbíny“ Messerschmitty 262 Schwalbe, které v té době na Ruzyni operovaly, byly vyzbrojeny obvykle kanóny MK 108 ráže 30mm. Během následného průzkumu v prostoru střelnice byla dokonce jedna z cvičných 30mm střel nalezena. Bylo to zhruba v místech, kde se nacházely cíle značící tanky (viz mapa obr. 1).

Obr. 3: Cvičná střela ráže 30mm nalezená v prostoru tankových cílů. Na prstenci je stále dobře patrné drážkování hlavně.

Zdroj: Komenda Aleš

Ptická kronika (s. 113) dále pokračuje: „Každá asi šestá střela byla světelná, takže pohled na střelbu v podvečer byl malebný. Zásahy však padaly i k silnici Ptice – Podkozí. Byla proto uzavřena. Závory byly přes silnici u „jezírka“, na křižovatce u „suché louky“ a za Svárovem. Letadla „útočila“ na cíle střemhlavým náletem a snášela se blízko země. Proto mnoho stromů v lese „na coubale“ bylo prostříleno“.

I po letech pamětníci vzpomínali, jaké útrapy přinášela těžba dřeva v poválečných letech v tomto prostoru. Na střelách zasekaných ve stromech se zničila nejedna pila.

Tamtéž (s. 113): „Při náletu na „tanky“ dopadaly střely až za Kačák nad Kapalínův mlýn. Ba dokonce střecha mlýna byla několikrát prostřelena. Prázdné nábojnice a ocelové části pásů (v nichž byly nábojnice) vypadávaly z letících letadel. Určitý čas dopoledne střílely ze směru přes Ptice. A potom nad kapličkou začaly střílet. Byl to nejen pekelný rámus, ale bylo i velké nebezpečí, že by člověk mohl být nábojnicí zabit. Když starosta vojáky na to upozornil, bylo mu řečeno že když s tím nejsme spokojeni a někomu se něco stane, že se obec vystěhuje. Bohu díky, k neštěstí nedošlo. Škody na pozemcích byly značené a náhrada poskytnuta nebyla. Vojáci se tu zdrželi přes zimu 1944-45. Cvičili pravidelně denně. Přestala-li letadla létat, poznali jsme hned, že je tu asi „návštěva“, t. j., přilétli sem ze západ. armád hloubkovi letci. A s těmi nebyla legrace! Nedlouho před revolucí r. 1945 byli odtud vojáci odvolání, asi na frontu. Jeden z nich zastřelil pak svého psa a pohřbil ho v lesíku u „Remízka“.

Obr. 4: Celkový pohled na střelnici. Foceno z místa, kde se přibližně nacházely terče pro kulomety. O něco více vepředu a vpravo se nacházely cíle značící tanky. Vpravo, na horizontu, je vidět „Remízek“. Vlevo jsou rozeznatelné stromy lesa „na coubale“.

Zdroj: Komenda Aleš

O tom, že střelnice opravdu nebyla nijak dobře chráněna, svědčí také výpověď Ing. Pergla z Unhoště, který při našich rozhovorech vzpomínal, že se jako malí kluci chodili dívat do nedalekého lesa, jak německá letadla shazovala cvičné bomby a střílela na terče.

Obr. 5: Další pohled na střelnici. V popředí je vidět zarostlý prostor, kde bylo místo dopadu pum.

Zdroj: Komenda Aleš

Po skončení války se prostor střelnice zcela vrátil do civilního užívání a dnes jen drobné nálezy zbytků používané munice nasvědčují tomu, že tu opravdu byla.

 Pavel Krejčí  1.2014, 4.2024