Letov Š-328.237  

Letecký Pluk 3, letka 10

des. p. l. Jan Kello

svob. asp. Jaromír Šotola †

Hodža (dnes Lipové) okr. Komárno (SK)

25.10.1938

Cvičný a pozorovací stroj  Š-328 čs. letectva

 Fiaty CR. 32 maďarského letectva

Období po Mnichovské dohodě patří bezesporu mezi historicky nejtemnější období Československa. Dá se říct, že zrada našich spojenců (Velké Británie a Francie) a rozhodnutí nevzdorovat, způsobila zborcení dosud rovné páteře našich národů - Čechů a Slováků a traumatické následky přetrvávaly po generace. Krátce poté, co Chamberlain, Daladier, Mussolini a Hitler dohodu v ranních hodinách 30. září 1938 stvrdili podpisem, začalo obsazování českého pohraničí německou brannou mocí. Přišli jsme tak rázem o třetinu území, převážně pohraničí,  které jsme do 10. října museli odevzdat. Ztráta pohraničí navíc  způsobila katastrofální oslabení schopnosti další  obrany. Československo během budování své armády vsadilo enormní množství své kapacity na vybudování systému pohraničních opevnění a o ten nyní přišlo. Okolní země rovněž zavětřily příležitost si něco urvat a vypukly pohraniční konflikty s Polskem a Maďarskem. Ty nakonec skončily obsazením Těšínska (tzv. Zaolzie) a jižního Slovenska. 

V oné rozbouřené době po mnichovské zradě, dne 25.10. 1938 odstartoval z polního letiště v blízkosti Zl. Moravců čs. stroj Š-328.237 k průzkumnému letu podél jižní hranice Slovenska. Pilotem byl desátník polní pilot Ján Kello, pozorovatelem svobodník aspirant Jaromír Šotola. Letoun se pohyboval ve výšce asi 700 metrů po stanovené trati podél jižní hranice, pilot se věnoval navigaci, pozorovatel ze zadního prostoru pořizoval fotografie. Takto zaměstnáni  vůbec nezaregistrovali trojici letadel, která se od Maďarska ve výšce asi 1500 metrů blížila směrem k nim. Šlo o maďarský Junkers Ju 52/3m , který byl doprovázen dvěma Fiaty CR.32 ze stavu  1/2. vadászszázad. Úkolem posádky JU 52 byl shoz propagandistických letáků nad obcemi na jihu Slovenska, Fiaty tvořily stíhací doprovod. V době, kdy se Š-328 pohyboval v prostoru obce Hodža (dnes Lipové) a mířil na Veľký Meder jej maďarští stíhači spatřili. V té době byli maďaři asi deset kilometrů ve slovenském vnitrozemí. Jeden ze stíhačů zůstal nahoře a druhý stroj, který pilotoval főhadnagy (poručík)  László Pongrácz se střemhlavým letem snesl a zezadu přiblížil k Š-328. První dávka z kulometů roztrhla spádovou nádrž, ze které začal stříkat benzín. Pilot prudce strhnul letoun doleva, ale v té chvíli inkasoval druhou dávky, která zpustošila křídla a způsobila požár. Pilot Ján Kello věděl, že jde o čas a že musí co nejrychleji přistát. Maďarský stíhač vypálil ještě jednu dávku a od své oběti se odpoutal. Ačkoliv bylo řízení čs. letounu těžce poškozeno, pilotovi se podařilo se strojem nouzově přistát. Při výběhu se stroj převrátil, pilot stačil z posledních sil s popáleninami stroj opustit. Za několik vteřin celý letoun zachvátil oheň a nebohý pozorovatel v  troskách uhořel. Je možné, že byl ještě ve vzduchu zasažen střelbou a v době nouzového přistání nebyl při vědomí.  

Výpověď pilota, des. p.l. Jana Kella o útoku na čs. stroj

 svob. asp. Jaromír Šotola, mladý letec, který zahynul po zákeřné palbě maďarského stíhače.

 Trosky Š-328.237 u obce Hodža (VUA Praha)

Po události byla vytvořena vyšetřovací komise a přes diplomatická pojítka byl na maďarské vojenské představitele vznesen dotaz ve smyslu,  co to  mělo znamenat? Maďaři přišli s tvrzením, že Ju 52 byl pronajat geografické službě, která snímkovala povodí Dunaje. Kvůli čs.- maďarskému konfliktu prý maďarské letectvo poskytovalo fotografujícímu letounu ochranu. Maďaři rovněž přišli s dost nehorázným tvrzením, že čs. letoun představoval pro Ju 52 nebezpečí a maďarští stíhači se domnívali, že se chystá na "tante Ju" zaútočit. Byla to samozřejmě lež. Š-328 by neměl proti obratným doprovodným Fiatům CR.32 šanci. Důvod sestřelu byl prozaický. Maďarští stíhači prostě neodolali si "zaskórovat", zvlášť když protivníka představoval tak slabý soupeř.  

Brigádní generál Vicherek, v té době přednosta I. odělení III. odboru MNO k situaci později uvedl:

V té době drze porušovali maďarští letci ustanovené neutrální pásmo, létali za toto pásmo a sestřelili nám jeden letoun. Na podkladě toho, v dohodě s hlavním štábem, vydal jsem rozkaz, aby naši letci, každý takový letoun, porušující neutrální pásmo, sestřelili. Tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Syrový, však nařídil rozkaz zrušit; za tím účelem jsem byl volán na hlavní štáb, kde mi generál Miklík oznámil, že z příkazu ministra národní obrany, mám rozkaz zrušit. Odřekl jsem, neboť tím bych byl úplně prolomil morálku letců a jejich důvěru ve své velitele. Zrušení provedl hlavní štáb z rozkazu ministra národní obrany, podepsal generál Miklík.  Z jeho slov je zřejmý rozklad velení čs. armády  již krátce po záboru čs. pohraničí. 

Ostatky Jaromíra Šotoly byly převezeny do jeho rodných Řestok na Chrudimsku, kde se konal pohřeb s vojenskými poctami. Preziden Beneš udělil Jaromíru Šotolovi v roce 1946 Čs. válečný kříž in memoriam.

 Pohřeb J. Šotoly 

Ján Kello se z popálenin utrpěných 25. října 38 uzdravil, a po vzniku Slovenského Štátu se stal zkušebním pilotem u firmy Mráz v Nitře. Zalétával mimo jiné např. letoun Zobor-1 (odvozený od Beneš-Mráz Bibi). Zobor se mu nakonec stal i osudným, zahynul 27.5.1943 ve stroji v.č. 7 (OK-SOG) u obce Výčapy-Opatovce.

Maďarský pilot László Pongrácz byl za války rovněž testovacím pilotem. Po 2. sv. válce emigroval do Jižní Ameriky, zemřel 30.4. 1984 v Buenos Aires.

Události na maďarsko-slovenské hranici vygradovaly v březnu 1939, kdy vypukla tzv. Malá válka. V té se naši letci utkali s maďarskými znovu. V období 21.-31.3. 1939 došlo k několika střetnutím ve vzduchu, kde na jedné straně působily slovenské Avie B-534 a Š-328, na maďarské pak Fiaty CR 32. Velice rád bych se zde rozepsal o vítězstvích "našich" Avií, ale nebylo tomu tak. Ve skutečnosti si Avie a Š-328 v soubojích "ani neškrtly". Zdroje se malinko rozcházejí v číslech, ale vypadá to na poměr 9:0 ve prospěch Maďarů. Celkově slovenská strana přišla o 9 B-534 a 4 Š-328. Sedm slovenských letců zahynulo.  Slovenské letouny se ale osvědčily při protizemních útocích, kdy se díky nim dařilo výrazně zpomalovat postup Maďarů. Bylo to ovšem za cenu ztráty několika letounů. Boje utnul 31.3.1939 Adolf Hitler, který donutil obě strany podepsat příměří a dohodu o nové podobě Slovensko-Maďarské hranice (výrazně v prospěch Maďarska).

A ještě malá úvaha na závěr. Často se spekuluje o tom, co by bylo kdyby...Co kdyby se Československo nepodrobilo mnichovskému diktátu a bojovalo...Tabulka pod tímto textem ukazuje, jak si vedlo letectvo proti Fiatům CR 32, tedy dvouplošníkům se zhruba stejným rokem zavedení do provozu jako B-534. Kdyby se utkalo s německými Messerschmitty Bf 109D a E...bylo by to lepší než proti Fiatům? Nemyslím si. "Stodevítka" byla v té době naprostá špička. Obávám se, že naši letci, byť nepochybně výborně vycvičení by s technikou, kterou měli tehdy k dispozici měli jen málo šancí uhrát slušné skóre.   

 Zajímavá tabulka sestřelů Slovensko vs. Maďarsko ( s vyjímkou první Š-328 kdy šlo ještě o čs. stroj) /zdroj- Jan Šafařík:  Sestřely přiznané maďarským pilotům během maďarsko-československého a maďarsko-slovenského pohraničního konfliktu v letech 1938 a 1939/

Pavel Krejčí 01.2026