Messerschmit Bf 109G-14/AS W. Nr. 786329
černá "<1+-"
Stab / JG 77
major Erich Leie †
Drogomyśl okr. Cieszyn, Polsko 7.3.1945
Messerschmitt Bf 109G-10 - ilustrační snímek
Ačkoliv se na tomto webu věnuji primárně událostem na území bývalého Československa, ale pokud existuje nějaká výrazná spojitost, věnuji se i případům, které se udály za našimi hranicemi.
V roce 2011 lokalizovali nadšenci z Muzea 4. Pułku Strzelców Podhalańskich z Těšína nedaleko českých hranic místo dopadu stroje Messerschmitt Bf 109G-14/AS, který se zřítil 7. března 1945. Takových "stodevítek" se na Těšínsku zřítila celá řada, tahle ale nebyla jen tak nějaká. Šlo o stroj, se kterým zahynul major Erich Leie, velitel (komodor) stíhací eskadry (Jagdgeschwader) 77, stíhací eso s více než stovkou sestřelů . A právě eskadra JG 77 a její komodor Leie je tou pomyslnou spojkou.
Stíhací eskadra JG 77-stručná historie
Znak JG 77 Herz As /Srdcové eso/
Znak eskadry na motorovém krytu
Už samotný vznik JG 77 je úzce spjat s našim územím. V počátcích by zformovaná ze dvou Gruppe. Její druhá Gruppe( II./JG 77) vznikla 1.5.1939 z původní II./JG 331 v Plzni. I./JG 77 vznikla toho samého dne ve Vratislavi (z I/JG 331 která vznikla v Moravské Třebové) , poté se přesunula na Moravu a působila po krátkou dobu v Olomouci.
V dalším průběhu války se tato eskadra s českým územím na několik let rozloučila, a byla nasazena prakticky na všech bojištích / Polsko, Norsko, Francie, východní fronta, Severní Afrika, Itálie, Balkán, obrana Říše. Operace Weserübung, Battle of Britain, Barbarossa, v počátečních letch války až po podporu ofenzivy v Ardenách a operaci Bodenplate. Na jakékoliv bojiště si čtenář vzpomene, jedno je jisté - JG 77 byla u toho. Během let se stala jednou z nejslavnějších a stala se do určité míry prominentní. Kruh jejího nasazení se uzavřel, když se po pěti letech válčení, v lednu 1945, dostala zpět na naše území.
Od východu se tou dobou přes Slezsko k našemu území probilo levé křídlo Rudé armády, které jistilo hlavní směr postupu na Berlín, a připravovalo se pro drtivý útok na Moravskou Ostravu (dnes Ostravu). Toto průmyslové centrum představovalo pro sověty mimořádně důležitý cíl. Němci to samozřejmě věděli a chystali se na tvrdé boje. Součástí přípravy byl přesun celé JG 77 na letiště v Dolním Benešově. JG 77 se tak stala jedinou eskadrou, která působila na našem území zcela kompletní. To znamenalo Stab, I., II., a III. Gruppe. Na začátku března 1945 měla eskadra tabulkově ve stavu přes 130 letounů Bf 109. (nejvyšší počet je udáván k 8.3.45 a to 144 letadel). Brzy po přesunu se ukázalo, že letiště Dolní Benešov je pro takové množství letadel nedostačující a bude potřeba části eskadry rozptýlit. Stroje pak působily z několika letišť v okolí- hlavní základnou byl Dolní Benešov, jednotlivé části pak operativně operovaly z Jakartovic u Opavy, Prostějova, Přerova, Ostravy-Hrabůvky , Albrechtiček a Olomouce- Neředína. V oblasti působily i některé další letecké jednotky VIII Fliegerkorps. Byly to hlavně součásti bitevní eskadry SG 4, a průzkumné NAGr. 2 a některé další. Nicméně JG 77 tvořila hlavní sílu celé obrany prostoru Ostravska.
Ostravská operace (také zvaná Ostravsko-Opavská) začala 10. března 1945 sovětskou ofenzivou ve směru na Moravskou Ostzravu . Němci ale byli dobře připraveni a sověti si v urputných bojích v následujících týdnech v hlavním směru několikrát vylámali zuby. Tvrdé boje probíhaly ze začátku hlavně na dnešní polské straně hranice, v prostoru východně spojnice mezi Těšínem a Karvinou. Tam se ale Rudé armádě nedařilo prolomit. Úspěšnější však byla souběžná Hornoslezská operace ze směru od Prudniku, vedená na Osoblažský výběžek. Osoblaha se stala první osvobozenou obcí na našem území a to 18. března. S tím, jak se Rudá Armáda probíjela přes německá obranná postavení pak eskadra JG 77 ustupovala z Ostravska a Opavska na západ, aby v době kapitulace 8.5. 1945 její Stab a II./JG 77 skončila ve Skutči a I./JG 77 v Moravské Třebové. (III. Gruppe byla už v polovině dubna rozpuštěna a stroje a personál přidělen ke zbývajícím Gruppe). Stroje zůstaly ve větším počtu na letištích Skuteč, Moravská Třebová, v menších počtech rovněž i v Prostějově, Chrudimi a Hradci Králové a jinde. V minulosti jsem na Badatelně několikrát psal o několika Bf 109, které zůstaly po nouzových přistáních na konci války na polích směrem na západ. Mnohé nepochybně patřily JG 77, jejichž piloti se snažili uletět do západní zóny. Pro nedostatek paliva se to však povedlo jen některým. Dá se tedy s trochou literární nadsázky říct, že JG 77 se zrodila v Čechách a v Čechách rovněž zemřela. Smrt jejího komodora dne 7.3.1945 u Drogomyśle byla tedy symbolickým znamením.
Komodor JG 77, stíhací eso major ERICH LEIE
Narodil se 10. září 1916 v Kielu. Letecký výcvik absolvoval ještě před vypuknutím 2. světové války.Jeho první bojovou jednotkou byla ZG 76. V červenci 1939 byl přidělen k JG 71. V březnu 1940 přišlo převelení k JG 2 a s tím také přeškolení na Bf 109E a jeho ostrá první bojová akce ve Francii. Prvního sestřelu (britský Blenheim) dosáhl 14. května 1940 12 kilometrů jižně od Sedanu. Britský střelec ovšem nedal svou kůži zadarmo a Leie musel ze "stodevítky" skákat na padáku (což si v průběhu války několikrát zopakoval). Dalšího sestřelu dosáhl až po několika měsících - 5. října 1940 sestřelil Hurricane jižně od Bornemoth. Pak několik týdnů nic, až na konci října dalšího Hurricana. V první polovině listopadu v rychlém tempu následovala řada dalších vítězství. Během jednoho týdne sestřelil osm britských letadel. Podobně vražednou sérii zopakoval v letních měsících následujícího roku, a koncem srpna 1942 si připsal u Dieppe sestřel s číslovkou 43- britský Spitfire. V témže souboji byl ale rovněž sestřelen a svůj FW 190A-3 musel opustit na padáku. Spitfire byl zároveň na dlouhou dobu jeho poslední sestřel na západě. V lednu 1943 se ujal velení nad I./JG 51 na východní frontě. O pár dnů sestřelil svého prvního sovětského protivníka - MiG-3 ve čtverci PQ7376 severovýchodně od Kurska.
Major Leie někdy v roce 1943 předvádí svůj sestřel. V té době byl velitelem I. Gruppe JG 51 /Falke Eins/
Další vítězství zaznamenával rychlým tempem až do 16. října 1944, kdy dosáhl pod JG 51 posledního vítězství, tentokrát byl jeho obětí JAK-9. Poté byl převelen opět na západní frontu. Zde se 29. prosince 1944 stal komodorem JG 77. Po operaci Bodenplate na Nový rok 1945 byl jeho prvním velkým úkolem zorganizovat přesun eskadry do Dolního Benešova a její rozvinutí. Úkolem byly operace proti sovětskému letectvu v prostoru Slezska, Ostravska a Opavska. Kromě velitelských úkolú sporadicky operačně létal - 14. unora 1945 sestřelil Il-2, 20. února LA-5. Své poslední dva soupeře pokořil 7. března 1945, ale toho dne i padl.
7.2. 1945 vlevo Leie, vpravo Rytířským křížem čerstvě dekorovaný Hptm. Armin Köhler. Leiemu zbývá měsíc života, Armin Köhler přežil svého komodora o 54 let. (zemřel 28.března 1999)
Dne 7. února se na letišti v Dolním Benešově uskutečnila návštěva velitele 3. Letecké divize, jímž byl Generalmajor Sigismund Freiherr von Falkenstein. "Stodevítka" uprostřed patřila dle trupového značení pobočníku velitele II.Gruppe JG 77.
Další foto pořízené ten samý den. V pozadí Bf 109G-14/AS WNr. 786329, tedy Leieho stroj? (Pokud pozorný čtenář hledá "černou 1", tak prý byla přeznačena až v období PO tomto snímku - zdroj R. Frait). Letoun má kolem motoru a kabiny plachty, které v zimních měsících pomáhaly udržet ohřátý motor déle v provozních teplotách.
7. březen 1945
Do zahájení první sovětské ofenzivy ve směru na Moravskou Ostravu zbývaly dva dny, počasí bylo už několik dní pošmourné, blátivé, bez sněhu. To omezovalo leteckou aktivitu na obou stranách. V odpoledních hodinách se oblačnost o něco zvedla. Leie byl toho dne pilotem hotovosti, která byla připravena na letišti v Dolním Benešově na Opavsku.
Ve 14:45 zazněl signál k hotovostnímu vzletu. Leie se svým štábním Bf 109G-14/AS W. Nr. 786329 odstartoval v čele šestice strojů Bf 109 a byl naváděn dle rádiových pokynů hlásné služby. Krátce před 15. hodinou šestice narazila na Il-2 doprovázený dvěma stíhači, které němečtí letci identifikovali jako La-5. Leie pod volacím znakem Bergknape 1 v přešel do útoku a sovětskou stíhačku zasáhl. Ta se převalila doprava a dopadla na zem mezi Drogomyślem a obcí Skoczów, asi 15 km východně od Karviné. Pilot se pokusil o záchranu padákem, stroj ale opustil v malé výšce a zahynul. Sestřel Leiemu potvrdili Bergknape 7 (Fhj. Fw. Lassing) a Bergknape 8 (Fw. Stolzenberg, který zahynul 16.3.45 Info ZDE). Šturmovik s druhým doprovodným stíhačem mezitím zmizeli kdesi v nízké oblačnosti, šestice "stodevítek" tedy dál pokračovala "v lovu". Major Leie netušil, že mu zbývají poslední minuty života.
V 15:30 narazili němečtí stíhači na další Il-2 s doprovodem dvou JAKů- 9, tedy identickou sestavu jako půl hodiny předtím. Leie sei vybral jednoho z Jaků a bleskově na něj zaútočil. Pravděpodobně jej zasáhl, vzápětí ale narazil buď přímo do něj, nebo do jeho trosek (dle německého hlášení došlo ke kontaktu s nosnou plochou JAKu- zřejmě již ustřelenou.). Naproti tomu sovětská strana se v hlášení o srážce vůbec nezmiňuje. Svědkové ze země udávali, že viděli jak se sovětské stíhačce utrhlo křídlo, je otázkou jestli do něj Leie narazil až po sestřelu, nebo se utrhlo nárazem Messerschmittu. Ať tak či onak, Leie zjistil, že jeho letoun je po nárazu neovladatelný, odhodil kabinu a pokusil se zachránit padákem. Vzhledem k malé výšce ve které se souboj odehrál se mu to již nepodařilo a komodor Erich Leie, veterán mnoha bojů a přemožitel desítek soupeřů zahynul. Jeho poslední oběť s pořadovým číslem 121 se zřítila va vývrtce nedaleko od dopadu jeho stroje, sovětský letoun po nárazu do země vybuchl.
Jelikož se Leie zřítil na německé straně fronty, byly jeho ostatky Storchem dopraveny do Dolního Benešova. O tři dny později byl pohřben v Hlučíně. Posmrtně byl povýšen na podplukovníka. V roce 1965 byl protestantský hřbitov v Hlučíně zrušen, jeho jméno je v současné době uvedeno na jedné z žulových desek se jmény 120 německých vojáků instalovaných na pohřebišti německých vojáků v Hlučíně. Druhým místem je pamětní kniha německého válečného hřbitova ve Valašském Meziříčí.
Dle ruských archivů zpřístupněných v novém miléniu se podařilo zjistit, kdo byli dva poslední Leieho protivníci. Letoun, který Leie sestřelil kolem 15. hodiny (a který byl mylně identifikován jako La-5), byl Jak-9M v.č. 3015340 a byl pilotován npor. Valerijem Vasiljevičem Kremeškovem. Jeho posledním soupeřem, se kterým se srazil, byl rovněž Jak-9D, v.č. 1515363 a pilotoval jej gard. ppor. Vasilij Ivanovič Bizjajev. Kupodivu, i když Leieho protivníci letěli na stíhacích letounech, nešlo o příslušníky stíhacího pluku. Oba patřili ke 100. samostatnému dělostřeleckému průzkumnému pluku /100. OKRAP/ 8. letecké armády.
Vyzdvižení trosek Leieho Bf 109G-14/AS
K lokalizaci místa dopadu a vyzdvižení trosek, došlo v srpnu 2011. Stroj byl vykopán leteckými nadšenci z Muzea 4. Pułku Strzelców Podhalańskich z Těšína.
Prvotní odkrytí kráteru po dopadu.
Mezi opravdu hezké artefakty nalezené v zemi patří "knipl" stroje
Levá strana uchycení motoru DB 605 AS. Proti dřívějším verzím měl motor větší kompresor, levé lože bylo ze železného svařence který obemykal kompresor.
Na místě byl nalezen nádherně zachovalý motor DB 605 AS. Motor podával výkon 1435 k při maximální přípusti, ale až 1800 koní při použití systému vstřikování vody s metanolem MW 50. To bylo o téměř 200 k více než motor RR Merlin Packard jedné z nejlepších spojeneckých stíhaček - P-51 Mustang /ne-li nejlepší :-)/
Značným překvapením byl fakt, že motor z Leiho "Gustava" byl vyroben jako DB 610 a byl původně určen pro letoun He 177 Greif! DB 610 sestával ze dvou spřažených DB 605. Motor zřejmě již do Greifu nebyl zabudován jelikož výroba bombardovacích strojů byla od poloviny roku utlumena a výrobní kapacity přesměrovány k výrobě stíhacích letadel. Motor byl rozmontován a využit pro dva DB 605. Výrazný červený instruktážní nápis upozorňoval technický personál na jiné pořadí zapalování.
Motor v. č. 007 11616 byl vyroben v továrně Daimler Benz v Genshagenu
Motor byl poprvé vystaven na akci Rozdinny Piknik Historyczny v roce 2012. Vlevo motor Klimov VK-105PF z Jaku-9 st. lt. Kremešnikova -Leieho předposledního soupeře. Oba motory jsou ve sbírce Muzea 4. Pułku Strzelców Podhalańskich.
V roce 2025 jsem při cestě okolo obce Drogomyśl využil příležitosti a opět se na místo podíval. Pár drobných úlomků z Leieho Bf 109 se mi podařilo ještě dohledat.
Prameny:
Jiří Rajlich "Nebe nad Protektorátem 1945", Svět Křídel 2022
www.vrtulnik.cz
https://wiadomosci.ox.pl/rodzinny-piknik-historyczny,46411
archiv Radovan Frait
Pavel Krejčí 1.2026