Douglas C-47A (DC-3)  SN 12549

42-92717 (Ex USAAF Stoy Hora)

OK-WDK

Československé Aerolinie

kapitán:  Miroslav Trojančík †

2. pilot: Josef Svoboda †

telegrafista: Otomar Průcha †

pal. mech.: Miroslav Svoboda †

Viničné okr. Pezinok (SK)    12.12.1954

Na letoun OK-WDK v barvách ČSA  jsou mi zatím známy pouze dvě fotografie, obě nevalné kvality.

 Posádka, která při nehodě zahynula. (foto P. Týc)

Dne 12. prosince 1954 došlo v lese v katastru obce Viničné k letecké katastrofě, při níž zahynula čtyřčlenná posádka. Stroj DC-3 Československých Aerolinií zachytil ve špatném počasí během postupu přístrojového přiblížení na dráhu 23 o stromy v lokalitě "Šenkvický háj". Pád letounu do rozlehlého lesa nebyl nikým pozorován. Po letounu probíhalo intenzivní pátrání, přesto trvalo celé dva dny, než byl stroj nalezen. Příčina nehody nebyla nikdy stoprocentně objasněna.

Společnost ČSA nezajišťovala v padesátých letech minulého století pouze přepravu osob a nákladu, ale jejím dalším úkolem byla každodenní přeprava hotových matric deníku "Rudé Právo", ze kterých byly noviny během noci tištěny a distrubuovány po Československu. Nejinak tomu bylo i dne 12.12.1954.

Stroj OK-WDK odstartoval onoho večera v 19.51 z Prahy, a s nákladem, matricemi a devíti cestujícími nejprve zamířil do Brna. Tam v pořádku přistál, cestující vystoupili a posádka odstartovala k dalšímu "legu", tentokrát do Ostravy. Tam na padáku shodila matrice a zamířila do Bratislavy ve výšce 1800m.  Po minutí Břeclavi navázala posádka spojení s Bratislavou. Obdržela "pořadovou 22" a informace o počasí, které bylo opravdu mizerné- zamračeno, déšť, dohlednost 1800 m a základna oblačnosti - 5/8 v 80 metrech, 8/8 ve 300 metrech. Obdržela povolení pokračovat na maják IB a  klesat na 600m nad letištěm k provedení přístrojového přiblížení podle systému Lorenz. Po přeletu IB v 600 m pokračovala v odletu směrem na severovýchod, ve 23:02  ohlásila zahájení pravé přístrojové zatáčky a dostala pokyn ohlásit nalétnutí osy dráhy v kurzu 225°. Pořadová 22 příjem pokynu potvrdila a to bylo naposledy, kdy z paluby někdo komunikoval. 

Zákres normálního postupu přiblížení a pravděpodobné trajektorie letu OK-WDK (oblast v té době nabyla pokryta radarem)

Ve 23:05 volá pořadovou 22 řídící věž v Bratislavě, a protože posádka neodpovídá řídící vysílá naslepo povolení klesat na 170 metrů po "dálné" a 50 po "bližné". Ve 23:06 volá věž letadlo znovu a protože nedostává odpověď vysílá zprávu " Máš-li poruchu, stoupej do 1200 m a přejdi na frekvenci 333 Kc/s". Letadlo zprávu nepotvrzuje, zpráva je tudíž vysílána naslepo ještě ve 23:09, 23:11 a 23:13. Od 23:09 je již po letadlu zahájeno pátrání. To je zkomplikováno mylnou informací od armády, že nějaké letadlo krouží v prostoru Senica-Myjava. Zpráva je po několika hodinách vyhodnocena jako mylná, vojenské složky nicméně pátrají v oblasti Karpat po celý další den, tedy 13.12.  "Civilové" ovšem už od rána toho dne pátrají v prostoru sestupu a přístrojové zatáčky. Pátrání je ale komplikováno špatným počasím. Dne 14.12. se v pátrání pokračuje a jsou do něj již zapojena i letadla. Ve 14:00 konečně dochází zpráva o nalezení trosek v prostoru Pezinok. Stroj je nalezen v lese, částečně shořelý, posádka byla z trupu vymrštěna a je mrtvá. Vyšetřovací komise nechává těla převézt do márnice v Pezinku a rozbaluje si na místě nehody "nádobíčko"...

Podrobný zákres přístrojové zatáčky a místa havárie.

Letoun dopadl do mělké rokle v katastru obce Viničné. 

Vyšetřovací zpráva, která se zachovala v Národním archivu poměrně obsáhle popisuje stav trosek letounu a prodělané expertýzy. Z nich nejdůležitější jsou ty informace, že letoun byl nalezen v přistávací konfiguraci, k nehodě došlo těsně po 23. hodině a hlavně-vyhřívání snímačů tlaku vzduchu NEBYLO zapnuto. 

Od posledně zmíněnéhompoznatku se pak odvíjí celý závěr vyšetřování:

Příčinou nehody bylo zamrznutí snímače tlaku (Pitotovy trubice) a tedy nefunkční letové přístroje v podmínkách, kdy nebylo možno letět vizuálně.

Místo dopadu v r. 2025

Prvotní místo nárazu do stromů

Rokle, kde stroj shořel

Drobné fragmenty na místě havárie

Plech se zbytky modré barvy-zřejmě barevných doplňků na povrchu

Není bez zajímavosti, že předchozím provozovatelem OK-WDK byla 98.TCS, 440 TCG USAAF. Stroj tehdy nesl název Stoy Hora byl jedním z těch, které se podílely na vylodění v Normandii. Tento Skytrane (voj. označení C-47) nebyl v operaci Overlord jen tak nějakým bezvýznamným strojem. Během D-Day byl vedoucím strojem 44 členné formace, celé 440. Troop Carrier Group. Za jejím řízením toho dne seděl Lt. Col. Frank X. Krebs, velitel 440. TCG.  Stroj startoval spolu s dalšími ze základny Exeter a nesl na palubě parašutisty od 101. Airborne Division. Výsadek proběhl v blízkosti pláže Utah. Skupina ten den ztratila tři stroje C-47.

Stroj byl po ukončení 2. sv. války odstaven spolu s desítkami dalších C-47 v Hanau, kde byl vybrán k odkupu zástupci Československých Aerolinií. Přelet na Ruzyni proběhl dne 11.7.1946. Osud 42-92717 se naplnil  po více než deseti letech od D-Day v lese u Bratislavy.

 "Stoy Hora" nosil na přídi noseart a žluté označení 8Y. Čtenáře bude jistě zajímat (stejně jako mě), co tento název vlastně znamená a jestli "Hora" nemá něco společného s češtinou. Pátrání dalo to trochu práce, několik historických zdrojů se shoduje v tom , že jde o zkráceninu  španělského "Estoy Ahora", tedy "Jsem tady". 

Prameny:

Vyšetřovací spis- Nár. Archiv

Pavel Krejčí 5.2026