Avia B-534.12

 

Let. pluk 4, 31. letka  Hradec Králové

 

pil. voj. Josef Rejchl

 

Dolní Jelení okr. Pardubice,  9.8.1937

 

 

 

 

   

 

Informační tabule umístěná vedle pomníku.

 

 

Text z informační tabule, která se nachází u pomníku mi laskavě poskytl autor, pan Jiří Kužílek.

Zde, na místě zvaném „U letce“ zahynul mladý pilot, Josef Rejchl. Tolik nám poví pomníček, který tu o té doby onu katastrofu připomíná.Kdo ale byl Josef Rejchl a kde se vzal právě to osudné pondělí tady, v lese?

Josef Rejchl se narodil 7.10.1917 na Pražském Předměstí v Hradci Králové. Vyučil se obchodním příručím, ale již v roce 1935 jej můžeme zastihnout ve Vojenském letec­kém učilišti, škole leteckého dorostu. Stejně jako tisíce jeho vrstevníků tak uposlechl výzvu k službě vlasti, která v té době již byla pod tlakem okolních nepřátelských zemí.

Učiliště ukončil 31.března 1931 a podle propouštěcího vysvědčení se jednalo o spí­še průměrného žáka. Dnes se jeví skoro neskutečný fakt, že k pilotování tehdy nej­mo­der­nějších stíhaček stačil pilotnímu žáku jen 1,5 roku trvající kurs.V následujících měsících již můžeme zastihnout Josefa Rejchla v řadách 31.let­ky 4.le­teckého pluku v Hradci Králové na letišti u Věkoš, kde je letiště, byť ci­vilní, dodnes. Zde probíhal jeho výcvik na stíhacího pilota na jednomístné stíhačce B-534.

Avie B 534 tvořily páteř leteckých sil Republiky Československé. K těmto strojům se upínaly naděje na úspěšnou obranu státu v případě války

V pondělí 9. srpna 1937 se ti dva, pilot a stroj sešli na letišti a pro oba začal jejich osudný cvičný let. K letu byl vydán rozkaz: Proveďte výškový let do 6000m Po startu navažte spojení s pozemní stanicí. Výšku dosáh­něte v dohledu letiště. Po dosažení výšky přistaňte.

Podle vyjádření jeho velícího důstojníka byl Josef při nástupu k letu v dobré kondici a nebylo na něm znát žádné rozrušení. Prostě začínal další z cvičných letů, které vojen­ští piloti v té době absolvovali mnoho. Spolu s mecha­ni­kem zkontrolovali funkce letounu a hlavně dýchacího přístroje, který měl pomoci letci snášet obtíže výškového letu. Vše se podle pozdějších výpovědí do protokolu jevilo jako normální.

Po startu letoun stoupal okruhem kolem letiště a asi za 7 minut bylo navázáno radiové spojení. Několikrát pro­běhlo bez potíží, pak ale začalo slábnout. Poslední hlášení, které pozemní obsluha zachytila, znělo nezřetelně, snad jako „výška 3800m“. Potom se spojení definitivně přerušilo. To bylo naposledy, kdy někdo s Josefem mluvil.

O dalších dějích se lze jen dohadovat. Podle barografové pásky, která se v havarovaném letounu našla, dosáhl letoun výšky až 7000m. Naskýtá se otázka: Stalo se tak nekázní mladého pilota, který překročil přikázanou výšku? Nebo mu zamrzl ky­slíkový přístroj a on upadl do bezvědomí? Potom mohl letoun ještě nějakou chvíli stoupat, než se zřítil k zemi. To již nezjistíme.

Pokud se, spolu s komisí vyšetřující tuto nehodu přikloníme k verzi zamrzlého dýchacího přístroje, můžeme si domýšlet následu­jící děj: Letoun stoupá a pilotovi se začíná dělat poněkud nevolno. Zkušený letec by ihned poznal příznaky hypoxie, ale náš stroj pilotuje nováček, sotva opustivší školní lavici. Jeho mladé sebevědomí jej žene výš a výš ve snaze splnit zadaný úkol. Sám si snad ani nevšímá, že se jeho vědomí postupně kalí nedostatkem kyslíku. Nakonec upadá do bezvědomí, z kterého se již nedokáže vzpamatovat.

Svědci z okolních vsí, Horního i Dolního Jelení a Malé Čermné ten den viděli letoun, který klesal v slo­ži­tých figurách, trochu jako akrobatických, trochu jako padající list. Potom motor ztichl a letoun se snášel okruhem. Tento okruh skončil nad lesem, kde se všem ztratil v 10.30 letoun z očí.

Zachráncům se po příchodu na místo naskytl pohled na trosky, rozptýlené ve zdejším podrostu, asi na ploše 150x60m. Letec ležel vedle stroje, tváří k zemi a nejevil známky života.

Při tehdejším vyšetřování nebyly ještě používány složité postupy, známé z vyšetřování leteckých nehod dnes. Tehdy komise pouze konstatovala, že letoun neměl žádnou zjistitelnou technickou závadu, což ale bylo nesnadné zjistit, protože se rozbil na velmi malé kusy. Podle poloh ovládacích prvků a i podle toho, že se pilot nepokusil přistát na bezlesých pozemcích, které jsou odtud nedaleko, členové komise usoudili, že pilot se nacházel v bezvědomí, ze kterého se po celou dobu pádu letounu neprobral.

Tak skončila, vlastně dříve než začala, letecká éra vojenského pilota Josefa Rejchla. Vyhasl mladý život muže, který se nebál postavit se se zbraní v ruce na obranu své vlasti.

Co by jej čekalo, kdyby se nestala tato nehoda? Nesl by rovněž těžko kapitulaci Československa již o dva roky později, jako tolik mladých mužů té doby? Byl by mezi letci, kteří vstoupí do zahraničních armád a budou bojovat za svou vlast ciziny v řadách zahraničních armád? Patrně ano. Ale to již je jiná kapitola. Kapitola, která neměla být nikdy napsána, neboť její hlavní představitel NEDOLETĚL.

 

 

Unikátní snímek stroje Avia B-534.12 po drobném poškození podvozku v r. 1936 /děkuji p. Josefu Studenému za poskytnutí fotografie/

 

Rozkaz k letu dne 9.8.1937

 

 

Barografický záznam letu. Za pozornost stojí, že ve výšce kolem 4800 metrů stroj začal mírně klesat- zde se mohla projevit závada na vyhřívání kyslíkového přístroje. Poté pilot, snad v důsledku nedostatku kyslíku a výškové nemoci, stoupal až téměř do sedmi tisíc metrů. Potom prudce sklesal zpět na pět tisíc metrů a znovu vyrazil vzhůru do sedmi kilometrů. Pak již následoval pád zřejmě neřízeného stroje s bezvládným pilotem.

 

Kování vrtule nalezené na místě nehody

   

 

Za zprostředkování spisu z VUA děkuji p. Petru Lukešovi. 

Pavel Krejčí 1.2015