S-89 Spitfire TE 563 NN-O

310. stíhací peruť, 1. Letecká divize, LP 12

npor. v.z. Bořivoj Šmíd

Vrbičany okr. Litoměřice 17.12.1945

 Ilustrační kresba S-89 Spitfire

Dne 17.12.1945 probíhal na letišti 1. Letecké divize ve Kbelích normální letový den. Celkem bylo provedeno 10 letů. Npor. Bořivoj Šmíd startoval na orientační let do Severních Čech (jelikož tuto oblast dle svých slov neznal) v čase 13:47. Úkolový orientační let byl plánován na 1 hodinu a vedl po trase Kbely – hora Říp (zde byly provedeny dva okruhy) – Lovosice. Nad Řípem v čase 14:01 byla zpozorována stoupající teplota chladicí kapaliny. Z tohoto důvodu byl severně od Lovosic proveden obrat k návratu na letiště. Po zavření plynu v 1000 m a sestupným klouzavým letem do 500 m se motor mírně ochladil. Po přidání plynu a zahájení stoupání se opět teplota motoru vyšplhala na 135 stupňů a nad obcí Vrbičany motor stichl úplně. V 14:05 bylo provedeno přistání do terénu u velkostatku v obci Vrbičany (citováno z Protokolu výslechu).

9 km od místa tohoto nouzového přistání na řece Labi mezi Malými a Velkými Žernoseky došlo v čase mezi 14:00 až 14:10 k tragické události. Patnáctiletý Herbert Gudera převážel na přívozní loďce třináctiletého Jiřího Dvořáka a jeho matkou. Když byli zhruba v polovině řeky, náhle se z nebe sneslo neznámé letadlo, které předtím v okolí kroužilo a ve vzdálenosti asi 3 m od loďky se dotklo hladiny, až voda vystříkla do výše a při vzletu z hladiny narazilo podvozkem nebo levou stranou letounu (křídlem a chladičem) do loďky a usmrtilo oba chlapce.

Z této události byl obviněn právě npor. Šmíd, jelikož se v čase nehody nacházel v tomto prostoru a jediné jeho letadlo neslo stopy poškození (nikoliv však od nárazu do loďky, což bylo později dokázáno). Tento však nehodu rozhodně popíral (citace z Obvinění).

Jelikož nebyl zjištěn viník této nehody proběhlo 11.12.1946 soudní jednání (zápis se dochoval ve VHU). V odůvodnění rozsudku byl npor. Bořivoj Šmíd pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění ze zabití obou chlapců.

Soudci vojenského soudu pplk. just. J. Štálovi se nelze divit, že vynesl takovýto rozsudek. Svědci se totiž nekázali shodnout na podstatných údajích jako byl čas nehody (nakonec byl určen dle odjezdu vlaku), zda šlo o hornokřídlé či dolnokřídlé letadlo. Jeden tvrdil, že se jednalo o Spitfira, jiný že šlo o Arado (které tento den také létalo). Další viděl v prostoru dokonce dvoumotorové letadlo. Jiný ze svědků viděl na letadle vysunutý podvozek.

Jako znalec z oboru letectví byl přizván kpt. let. Zdeněk Škarvada, který k případu řekl: „U Spitfiru nemůže dojít k samovolnému vysunutí podvozku, vysunutí je signalizováno světlem, kdyby došlo k dotyku vody podvozkem, letoun by se překotil, kdyby se dotkl hladiny vrtulí, roztříštila by se“.

Dle udání svědka letadlo, které narazilo do loďky, se poté vzneslo do výše, zakroužilo a odletělo směrem k obci Píšťany, kde rovněž létalo nízko nad zemí a provádělo různé akrobatické kousky. Po tomto odletělo od obce Píšťany směrem na Litoměřice (což by s poškozenou vrtulí asi nebylo možné).

Kriminální ústředna, na základě požadavku soudu, provedla na havarovaném letadle chemické a mikroskopické zkoušky na přítomnost krve a vlasů s negativním výsledkem.

Citace z odůvodnění rozsudku:

Ve prospěch obžalovaného svědčí zejména výpověď Josefa Tomana, který viděl letoun, který letěl přibližně ze směru od Milešovky nejprve normálně, ale pak počal býti chod jeho motoru nepravidelný, z motoru šel černý dým a letadlo klesalo rychle k zemi a přistálo. To se stalo asi ve čtrnáct hodin a tímto letadlem může býti jedině letadlo obžalovaného. Svědek Toman však potvrdil, že v době, kdy toto letadlo přistávalo, byl ve vzduchu ještě jiný letoun, a to ve směru na Lovosice – Čížkovice, který dělal asi třikráte nálety na zem a pak zmizel.

Npor. Šmíd dále u výslechu uvedl, že dle zjištění technického důstojníka byla zjištěna chladicí kapalina ve výfuku, což nasvědčuje prasklému bloku motoru.

K tomuto případu se zachovalo poměrně dost různých hlášení. V Předběžné zprávě přednosty odd. OBZ (ostatní nečitelné) je zmínka, která by na 100% měla vyloučit dřevěnou vrtuli Spitfiru, která by se po takovémto kontaktu jistě roztříštila. Píše se zde: „Špičku loďky, která byla se strany seseknuta, musela zachytit vrtule“.

Posádkový velitel Velké Prahy gen. M. Miklík ve věci kárného řízení vedeného proti npor. Bořivoji Šmídovi konstatuje: „Ze svědeckých výpovědí, připojených k trestnímu spisu nelze bezpečně zjistiti, zda obžalovaný se trestného činu vůbec dopustil, neboť i vojenský soud ho viny zprostil pro nedostatek důkazů. Nelze ho proto viniti …“

Zajímavý je i další osud tohoto letadla. Ač se zdá, že bylo minimálně poškozeno (ve zprávě Inženýra 1. letecké divize kpt. Ing. Vl. Šimůnka se píše: „Určité hnutí, pouhému oku skoro neznatelné, motorového lože“) nebylo již nikdy opraveno. Dle knihy Zdeňka Hurta „Osudy Československých Spitfirů“ (bez udání zdroje) bylo dne 30.6.1946 odvezeno do firmy Avia k opravě, ale dle zápisu ze dne 6.4.1948, „bylo rozebráno a demontované části odeslány do ÚLS“. Zajímavé na tomto je to, že v listopadu tohoto roku (tedy po cca půl roce) byly v rámci „akce DI“ prodány Izraelcům na náhradní díly havarované letouny v daleko horším stavu. A v roce 1949, když pracovníci NTM sháněli Spitfira jako exponát do muzea, nakonec získali TE 565 s daleko více „hnutým ložem“ motoru, které je patrné do dnešních dní.

Text: Martin Vích

 Ve stejný den, tedy 17.12.1945 došlo k havárii dalšího Spitfiru v Praze-Hloubětíně viz: Spitfire S-89 Praha-Hloubětín

S-89 TE-563 "NN-O" na poli u Vrbičan po nouzovém přistání.

 Ve VUA se nachází  hlášení stanice SNB Žalhostice o tragické události.

Protokol o výslechu pilota ve věci šetření zabití dvou nezletilých. /VUA via Martin Vích/

Prameny:

VUA Praha

SOA Litoměřice

Martin Vích, Pavel Krejčí 10.2023