Aero L-39MS     prototyp X-24

 

OK-182

 

Aero Vodochody a.s.

 

Sojovice okr. Mladá Boleslav        11.9.1992

 

 

 Prototyp X-24, který byl zničen při katastrofě dne 11.9.1992 u Sojovic. /foto Aero Vodochody via Jakub Fojtík/

 

 

Zkušební a zalétavací pilot Aera Vodochody Karel Pánek /1938-1992/. Absolvoval LU Prostějov v r. 1959. Potom létal jako vojenský pilot na typech MiG-15 a SU-7. Do Aera Vodochody nastoupil v r. 1977. Postupně létal na všech verzích L-39, současně jako dopravní pilot na podnikové L-410. Celkově nalétal 4975 hodin, z toho na letounech řady L-39 úctyhodných 2960 hodin.                                                    / foto: sbírka Radka Paličky/

 

Karel Pánek v letounu L-39 výr. č. 2414 s provizorní zalétavací značkou OK-206 na leteckém dni v Jihlavě v r. 1982. /foto: sbírka R. Palička/

 

Dne 11.9.1992 odstartoval z letiště Vodochody zalétavací a zkušební pilot Karel Pánek  se zkušebním technikem Ing. Jiřím Chvojkou. Úkolem jejich letu bylo měření spekter zatížení draku letounu L-39MS /později označovaného jako L-59/. Stroj X-24 byl jedním z prototypů pokračovatele řady L-39C, ZA, ZO do kterého Aero Vodochody vkládalo velké naděje. Konkrétně se jednalo o třetí letový prototyp. Stroj byl vyroben v r. 1987 a měl v době katastrofy nalétáno 324 hodin, 503 přistání. Namontovaný motor DV-2 výrobní číslo 14 měl odpracováno 148 hodin.

 

Příkaz k osudnému zkušebnímu letu

 

Papírový "strip", který sloužil na TWR Vodochody k záznamům ŘLP o letu je rovněž založen ve vyšetřovací dokumentaci

 

Panoval příjemný den s dohledností 5-10 km, s oblačností 2-4/8 Cu se základnou 1200-1500m MSL. Po vzletu posádka stoupala do prostoru č. 271, tedy oblasti východně od Vodochod , kde  Aero provádělo zálety a zkušební lety. Oba členové posádky  netušili, že se namísto po plánovaných 50 minutách letu na domovské letiště již nikdy nevrátí.

Program měření byl zahájen v 10:14 ve výšce 7000m. Byly provedeny dvě vývrtky s vybráním nad 5000m. V 10:18 pilot ohlásil ukončení činnosti nad 5000m a ohlásil pokračování úkolu ve výšce pod 5000m.  To byla poslední rádiová komunikace, která mezi složkami ŘLP a letounem proběhla. Dalším úkolem zkušebního letu byl střemhlavý let s násobkem vybrání 7.5 G a poté přechod do stoupavého letu. Let byl sledován radiolokátorem ze stanoviště TWR Vodochody, v 10:20 však letoun z obrazovky radiolokátoru zmizel.

Spojení se již nepodařilo navázat, do prostoru, kde se letoun naposledy vyskytoval byl vyslán letoun L-39C, aby po nezvěstné "Emesce" pátral. Podniková jednotka ZPS byla uvedena do pohotovosti. Zakrátko přišla na letiště zpráva od požárního útvaru v Brandýse nad Labem, že u obce Sojovice došlo k letecké nehodě. Na místo byl vyslán vrtulník záchranné služby i L-39, který se zrovna připravoval k záletu. Jeho posádka potvrdila nehodu a pátrala v okolí po padácích. Po příletu záchranného vrtulníku na místo  bylo konstatováno, že minimálně jeden člen posádky zahynul. Pro rozsáhlou devastaci trosek stroje trvalo ještě nějakou dobu, než bylo potvrzeno, že se na místě nacházejí zbytky i druhého vystřelovacího sedadla a že tedy i druhý člen posádky je mrtev. Na místo byla vyslána podniková požární hotovost, která místo společně s policií zajistila. Protože letoun spadal do civilního leteckého rejsříku byla SLI  ustanovena vyšetřovací komise a započalo vyšetřovaní katastofy. Do odvolání byl zakázán provoz zbylých prototypů L-39MS.

Místo katastrofy se nacházelo asi 1,5 km jižně od obce Sojovice na Mladoboleslavsku. Letoun dopadl do pole ve směru letu od západu na východ, dle vyhodnocení zapisovače letových parametrů PARES rychlostí asi 730 km/hod. Nárazem stroj vytvořil v poli 2 metry hluboký vryp, vybuchl, a roztříštil se na drobné části.  Převážná část stroje byly vržena ve směru letu do vzdálenosti několika set metrů. Trosky vějířovitě posely pole, kde letoun dopadl a rozhodily se i na vedlejší plochu. Pohled na místo události naskytl obraz totální zkázy. Posádka stroje zahynula ihned při nárazu z důvodu  rozsáhlé devastace těl. Z kráteru vytvořeném nárazem letounu byl vytažen palubní kanon a zbytky příďového podvozku. Po obou stranách pak byly v zemi nalezeny všechny čtyři závěsníky. Trosky letounu byly sesbírány a převezeny do Vodochod. Zde byla na zemi nakreslena silueta letounu a trosky byly umisťovány podle původu do tohoto nákresu. Bylo potvrzeno, že letoun dopadl na zem v jednom celku a nic se z něj před dopadem neoddělilo.

Během vyšetřování se ukázalo, že při nárazu byla poškozena páska pro zapisování parametrů letu a úsek 5-9 vteřin před dopadem zcela chybí. Ze zbylého záznamu a svědeckých výpovědí se podařilo rekonstruovat pravděpodobnou  trajektorii letu až do nárazu. Přes důkladné vyšetřování  nebyla příčina nehody nikdy spolehlivě prokázána. Za nejpravděpodobnější důvod byla označena ztráta vědomí pilota při značných kladných násobcích při posledním manévru. Pilot Karel Pánek byl sice při letu vybaven přetlakovými kompenzačními kalhotami PPK-1, při vysokých "géčkách" ale zřejmě ani tato výstroj nebyla schopna zabránit ztrátě schopnosti ovládat letoun.

 

 

 

Komunikace mezi posádkou L-39MS OK-182 a TWR LKVO do okamžiku ztráty spojení

 

Zákres události

 

Kráter, který při dopadu letoun vytvořil

 

 

 

Trosky letadla byly rozhozeny po směru letu do velké vzdálenosti

 

Část trosek skončila rozmetaná na přilehlém poli

 

 

Zbytky záchranného vybavení

 

 

 Místo dopadu v r.2018

 

   

 Drobné fragmenty /2018/

 

 Místo havárie se nachází v ochranném vodárenském pásmu zdroje pitné vody. Letoun v okamžiku nárazu nesl zhruba 600kg paliva. Část shořela při výbuchu, velké množství se ale rozprášilo po okolí.  Po nehodě bylo proto rozhodnuto o odstranění veškeré kontaminované půdy. Z místa bylo odvezeno přes 100 tun zeminy. To vysvětluje, proč se na místě katastrofy nedají nalézt prakticky žádné úlomky letadla. Fragmenty na snímcích se mi podařilo shromáždit po několikahodinovém hledání. Na některých jsou patrny barvy, v nichž prototyp létal, tedy  červeno- modro -bílý nástřik. 

 

 

   

 

 

 
Části prototypu byly popsány poznámkami- zde nápis "Prvky ..." Tlačítko z palubního displeje.

 

 

 Nedaleko místa nehody se nachází pomník oběma členům posádky.

 

Prameny:

-vyšetřovací spis k nehodě z fondu SLI/UCL Nár. Archivu v Praze / za vstřícnost se zpřístupněním děkuji pracovníkům Úřadu civilního letectví v Praze/

 

Pavel Krejčí 6.2018