Heinkel He 111H-16      W. Nr 161767

 

III./ Kampfgeschwader /KG/ 53

 

Zubří okr. Vsetín               30.11.1943

 

 Ilustrační snímek- He 111H

 

 

 

 Poslední listopadový den jednu hodinu před polednem válečného roku 1943 otřásla poklidnou valašskou obcí Zubří mohutná exploze. V severní, odlehlé části obce, zvané Porubky stoupal k nebi sloup černého dýmu, který označoval místo tragédie,  která se tu právě stala. Místní obyvatelé, kteří přispěchali k místu neštěstí mohli v těsné blízkosti obytného stavení pana Františka Holiše spatřit kráter, ze kterého trčely pokroucené části letecké konstrukce, mezi nimiž šlehaly plameny, které měnily vše k nepoznání. Všude v okolí kráteru ležely rozrhané plechy, změťi kabelů, nosníků a mezi tím na kusy roztrhané části lidských těl. Všude po okolí se v této spoušti po zemi válely papíry a  dopisy - pošta, která již neměla být nikdy doručena. Mezi lidmi se ihned roznesla  zpráva, že u domu pana Holiše havarovalo německé poštovní letadlo. Jeho posádka zahynula a při  výbuchu eroplánu zahynula rovněž  Aněžka- třináctiletá dcera majitele stavení. Během chvíle se na místě objevila četnická hlídka a vzápětí vojáci Wehrmachtu, kteří místo uzavřeli. Během následujících dní vojáci místo uklízeli, dostavili se zástupci Luftwaffe a společně s technickým komandem trosky letadla i ostatky mrtvých letců odvezli. Dne 3. prosince 1943 se na hřbitově v Zubří  konal za široké účasti místních obyvatel a spolužáků pohřeb nešťastně zahynulé Anežky. Letecká událost vzbudila v širokém okolí velkou pozornost a po desítky let zůstala vryta v paměti místních občanů.

 

Zápis o události z kroniky ZDŠ v Zubří

 

 

 

Aněžka Holišová /via H. Holišová/

 

S tím, jak postupně očití svědkové letecké katastrofy odcházeli, i tato událost během posledních desítek  let upadala v zapomnění. To se ovšem netýká samotné rodiny Holišových, kterou událost nejvíce postihla. Z přímých svědků nehody již v rodině není nikdo naživu, nicméně přímí potomci o události vědí z vyprávění svých předků.  K události se zachovalo několik dokumentů, na jejichž základě si  lze sestavit obrázek, co se ten den stalo.

Nejvíce informací poskytují četnická hlášení. První z nich byly sepsány ještě v den události četnickou stanicí ve Valašském Meziříčí.  Již tento den velitel stanice Oberwachtmeister Říčka informuje o havárii letounu He 111, při níž zahynuli čtyři z pěti členů posádky. Ve stejné duchu se nese i fonogram, který ze zmiňuje o tom, že trosky letounu jsou rozesety až půl kilometru od místa dopadu.

 

 

Více podrobností obsahuje "meldung" z následujícího dne, tedy 1. prosince 1943. Je podáno hlášení o smrti Aněžky Holišové, kterou usmrtila exploze letadla a jsou zmíněny výpovědi svědků, kteří viděli pád letadla. Letoun, který se se následně zřítil, letěl podle svědků  ve formaci s dalšími, ve směru ze západu na východ. Lze se domnívat, že šlo o přelet skupiny letadel na východní frontu, který byl využit pro přepravu pošty a proviantu bojujícím jednotkám. Jak popisují svědkové, jedno z letadel se náhle od skupiny oddělilo. Začalo klesat a pokračovalo na jihovýhod směrem k Zubří. Byly spatřeny plameny, z letadla se oddělovaly jednotlivé části. Svědci viděli, jak na letícím stroji došlo k menší explozi, z letadla se oddělily nějaké plechy a začaly z něj vypadávat papíry. Poté letadlo dopadlo na pozemek Františka Holiše a mohutně explodovalo.

 

 

 

O tom, co bylo příčinou této katastrofy lze jen spekulovat. Nejpravděpodobnější je nějaká forma technické závady, která způsobila požár na palubě, či požár motoru, který se rozšířil na trup letadla. Letoun dopadl pod poměrně velkým úhlem, což svědčí o tom, že v posledních okamžicích již nebyl posádkou ovládán.

Z německého záznamu o ztrátě , který tomuto webu poskytnul pan Milan Benček  vyplývá, že zmíněný bombardér patřil k bojové eskadře KG 53, respektive její třetí Gruppe. Stroj He 111 verze H-16 měl během osudného  na palubě šest členů posádky. Zajímavé je, že dle záznamu jeden z letců, Ogfr. Karl Vanak nehodu přežil, což v tomto případě znamená, že musel vyskočit na padáku. To podporuje tezi o technické závadě ve větší výšce při které velitel letadla nařídil opustit stroj. To  se povedlo jen zmíměnému Ogfr. Vanakovi. Jeho pět kamarádů takové štěstí již nemělo , zahynuli v letounu, který byl nešťastnou náhodou osudný rovněž pro Aněžku Holišovou, která se bohužel ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě.

Členové posádky:

Gef. Ernst Bailt 

Uffz. Heinz Winkler

Gefr. Gottfried Michael

Ogfr. Günther Herbig

Ogfr. Paul Miesch

Ogfr. Karl Vanak - bez zranění , pravděpodobně se zachránil na padáku

 

Civilní oběť:

Aněžka Holišová ,  13 let

 

I když se mezi obyvateli Zubří po nehodě tradovalo, že letoun který se na pozemku Františka Holiše zřítil byl poštovní stroj, skutečnost byla zcela jiná.
He 111 byl standardní bombardér Luftwaffe, jehož první verze zažily  křest bojem již v občanské válce ve Španělsku, kde byly nasazeny v rámci tzv. Legie Condor. Typ byl v průběhu let nadále modernizován a představoval začátkem války špičku ve své kategorii, tedy ve středních dvoumotorových bombardovacích letadlech. Stroje tohoto typu byly intenzivně nasazeny během tzv. Bitvy o Británii v r. 1940 a následné kampani, kdy svazy těchto letounů drtily bombami  britská města. Jelikož technický vývoj probíhal v té době závratným tempem, britové dokázali velmi efektivně využít svůj nový radiolokační systém včasné výstrahy a velmi přesně naváděné stíhací stroje RAF  způsobovaly německým bombardérům citelné ztráty.  Velení německého letectva proto muselo změnit taktiku a napříště už musely mít  He 111 při cestě k cíli stíhací ochranu . Přesto, že v následujících letech byl He 111 dále modernizován, byly instalovány výkonnější motory Jumo 211,  zvýšila se palebná ochrana a pancéřování, v roce 1943 již tento typ ustupoval ze slávy svému nástupci -  letounu Junkers Ju 88. Přesto byl typ He 111 nadále intenzivně využíván hlavně na východní frontě a to jednotkami mezi něž patřila  KG 4, KG 53 a KG 55.  Jeho maximální rychlost  434 km/hod, rozpětí křídel přes 22m a délka trupu 16m z něj i v r. 1943, kdy se stala nehoda u Zubří  stále činila impozantní válečný stroj. Letadlo ovládala pětičlenná osádka, která sestávala z velitele letounu- pilota, bombometčíka - navigátora, radisty,  a dvou střelců. Bojový náklad mohl činit až dvě tuny bomb které mohl svrhnout na cíle přes 1000km daleko. Posádka měla pro svoji obranu k dispozici 13 mm kulomet MG 131 ve hřbetní střelecké věži, 1 dopředu střílející kulomet MG 81 a dva boční kulomety MG 15 /platí pro verzi H-16/. Kromě mohutné výzbroje a pětičlenné posádky mohl být v trupu umísten další náklad, případně mohl stroj přepravovat dalších šest osob. Stroje He 111 sloužily až do samého konce 2. sv. války  a dokonce se vyráběly i po jejím skončení ve Španělsku. Vyrobeno bylo celkem téměř 6000 letounů různých verzí. Do dnešní doby se z německé produkce He 111 v muzeích po světě zachovalo cca 5 originálních kompletních kusů, dalších zhruba  5 jich není kompletních.
 

III. Gruppe KG 53, ke které havarovaný letoun patřil vznikla 1.května 1939. Během Bitvy o Británii byla nasazena na francouzské základne Lille- Mouvaux. Později byla nasazena na východní frontě v tažení proti Sovětskému svazu. Dle německých záznamů byla od 19. července 1943 dislokována na německé základně Gablingen u Augsburku  kde se přezbrojovala. Její stroje byly v průběhu listopadu a začátkem prosince 1943 přelétávány zpět na východní frontu, což přesně zapadá do časového rámce letecké katastrofy u Zubří. Od 5. prosince již byla jednotka deklarována jako bojeschopná na základnách na východě. Lze tedy s velkou jistotou konstatovat, že zřícený letoun startoval ze základny Gablingen a jeho cílem bylo některé z letišt v Sovětském svazu. Během letu došlo z neznámého důvodu k požáru, který vyústil v leteckou nehodu.

 

Znak KG 53 "Legion Condor"

 

Znak III.Gruppe KG 53

 

 

 

 Dne 30.6.2018 byl v Zubří  realizován terénní průzkum a to ve spolupráci Muzea městyse Suchdol nad Odrou a Letecké badatelny. Na místě byly z hloubky cca 2 m vyzvednuty menší fragmenty letadla, jeden z motorů Junkers JUMO 211 včetně reduktoru a vrtulové hlavy, části dřevěných vrtulových listů, agregátů a dalších konstrukční prvků letadla. Byly nalezeny části kabiny, úlomky plexiskla i části oděvů a výstroje letců. Vše projde důkladnou prohlídkou, očistou a konzervací. Nalezené fragmenty německého bombardéru He 111 budou následně k vidění v letecké expozici Muzea městyse v Suchdole nad Odrou. Velký dík za vstřícnost a podporu během kopání patří rodině Holišových. 

V případě výše uvedené havarie zůstává několik neznámých. Např. kde je pohřbena posádka, která u Zubří zahynula? Zajímavý by jistě mohl být  další osud jediného přeživšího z posádky- Ogfr. Karla Vanaka. Ten již dnes jistě nežije, ale pokud přežil 2. sv. válku, mohl se zmínit o havárii svým potomkům, což by bylo velkým přínosem pro další objasnění okolností, které k havárii vedly.

 

 

 Zubří 30.6.2018

 

   
Zbytky letecké výstroje Část letového manuálu

 

 

   
Plastová tabulka, zřejmě příslušenství zaměřovače Lotfe Ano, jsou to prezervativy! Při dlouhých letech v  letadle které není vybavené toaletou je potřeba "pisoár do kapsy", zná to i dnes každý plachtař!

 

 

   
Vstřikovací čerpadlo motoru JUMO 211 Výrobní štítek motoru

 

   
Motor JUMO 211 Drobné fragmenty osobních věcí posádky

 

   

Vstřikovací čerpadlo motoru JUMO 211F

 

   

Zapalovací magneto- výroba AUTOUNION A.G., od r. 1964 přejmenováno na AUDI

 

   
Část projekční mapy Plastový štítek - nastavení zaměřovače Lotfe

 

   
Fragment tabatěrky Část benzinového čerpadla

 

   
Hrdelní mikrofon- tzv. "krkafon" z kukly Část pilotní kukly LKpW 101

 

 

 Společný snímek - Suchdoláci, Letecká Badatelna, rodina Holišových

 Prameny:

Četnická hlášení:
1) MZA v Brně - SOkA Vsetín, Okresní úřad Valašské Meziříčí
2) MZA v Brně - SOkA Vsetín, Základní devítiletá škola Horní Zubří, Zubří, nezpracované dodatky, kronika 1940-1945    
 
Za jejich poskytnutí děkuji Dr. Slámečkovi
 
 
Za pomoc  se zpracováním případu děkuji p. M. Benčekovi, Leteckému muzeu v Suchdole nad Odrou a rodině Holišových. Velký dík patří rovněž všem, kdo se podíleli na terénním průzkumu - Tomovi, Lukášovi, Oldovi a partě  z Leteckého muzea Suchdol nad Odrou.
 
Pavel Krejčí, Petr Bartošík  7.2018