Il-28B   v.č. 56219, letectvo PLR

 

 MiG-19PM  "1002", 1. slp.  Č. Budějovice

 

IL-28- pilot: por. Szeliga- katapultáž- přežil

navigátor: por. Mazur †

střelec: seržant Rutkowski †

MiG-19PM- pilot: mjr. Miloslav Valášek †

 

 Praha Barrandov - Nová Ves       10.4.1964

 

 

 Elegantní "brus" MiG-19PM. Tento přepadový stíhač trupového čísla "1002"pilotovaný mjr. Miloslavem Valáškem nechtěně  taranoval 10.4.1964 ve 20:17 hod. nad Prahou polský cílový letoun IL-28B. Při katastrofě zahynuli tři letci. Pilot Il-28B se katapultoval a srážku přežil. / Foto: Dolin 404-  www.valka.cz/

 

IL-28B polského vojenského letectva. Bohužel trupové označení stroje, který byl 10. 4. 1964 zničen při srážce s naším MiGem-19PM 1002 od 1. stíhacího leteckého pluku nad Prahou, zatím není stále známé. Z vyšetřovacího spisu vyplývá pouze výrobní číslo 56219. Zbarvení Iljušinu však tehdy zcela určitě odpovídalo stříbrné barvě kovu, tak jak je tomu i na zobrazené fotografii, kde je Il-28B s číslem 7 od 15. Samodzielnej Eskadry Lotnictwa Rozpoznawczego Marynarki Wojennej na letišti Goleniów.

 

Dobový zákres dopadu trosek obou letadel. Oba letouny se po srážce ve vzduchu rozpadly a jejich části se zřítily v přímce  mezi pražskými částmi Lhotka a osadou Nová Ves. Rozptyl dopadu trosek činil zhruba 7 km. Ke srážce došlo ve výšce 8000m, polský IL-28 letěl rychlostí 600-650km/hod, MiG-19PM prováděl přepad na simulovaný odpal rakety rychlostí 1100km/hod.

 


 

 Mjr. Miloslav Valášek, pilot 1.slp v Českých Budějovicích

 

 

 

 

 

"Taran nad Prahou" - autor Radim Špalek, www.czechairforce.com

  Dne 16. 4. 1964 probíhalo nad územím ČSSR další z četných cvičení, které měly za úkol prověřit připravenost naší PVOS. Tyto prověrky bojové připravenosti byly v těchto dobách velmi časté a k tomu vždy velmi sledované z nejvyšších míst velení letectva. Podle splnění zadaných úkolů se buď odměňovalo nebo v opačném případě trestalo. Proto nebylo divu, že mnozí piloti stíhacích pluků odlétali do akcí během cvičení rozhodnuti splnit svůj úkol za všech okolností, aby jednotka dosáhla co nejlepšího hodnocení. Mnohdy byla taková situace umocněna tím, že v prověrkové komisi byli přítomni přímo vojenští přidělenci ze SSSR. Zejména starší generalita, která ještě pamatovala boje v 2. sv., neváhala vést cvičení takovým stylem, že bojová atmosféra byla navozena opravdu dokonale a chybělo pouze použití ostré munice.

 Při cvičení u slp PVOS byly do prostoru působnosti jednotky naváděny stroje představující "protivníky," kteří imitovaly útok na město nebo jiný podobný cíl, který jim většinou sloužil také jako OBT (otočný bod trati). "Protivníka" často představovaly letouny okolních armád Varšavské smlouvy, jak jsme si již uvedli v předchozím textu a tak tomu bylo i v našem případě.

 

Záběr z fotokulometu kpt. Havnera útočícího na Il-28B (vzdálenost cíle 300 m a výška cca 9 000 m). Podobný pohled se mohl naskytnout mjr. Valáškovi dne 10. 4. 1964 nad Prahou, když si odmyslíme, že přepad cíle tehdy probíhal již za soumraku a viditelnost v letové hladině 8 000 m byla určitě nižší, než je na této fotogra

  Foto www.pilotialetadla.cz – Václav Havner

 

 

Co se tedy konkrétně onoho dubnového podvečera stalo? Nad Prahu mířil od jihovýchodu po trati Kunratice - Stodůlky v 8 000 m dvoumotorový proudový bombardér Iljušin Il-28 polského vojenského letectva. Ihned poté co jej naváděcí stanoviště zachytilo na radiolokátoru a identifikovalo jako cíl, byl do vzduchu vyslán Mig-19PM od 1. slp. V jeho kabině seděl zkušený přepadový pilot mjr. Miroslav VALÁŠEK, který ihned zamířil vstříc útočníkovi. Z VS jej naváděli do zadní polosféry Iljušinu až k okamžiku, kdy sám ohlásil kontakt na svém palubním radiolokátoru "Izumrud 2." V tu chvíli již nebylo pochyb o tom, že náš stíhač splní svůj úkol a dostihne stroj simulující útok ještě předtím, než by mohl svrhnout hypotetický náklad bomb na určený cíl. Poslední fáze zteče měla vypadat tak, že pilot Migu provede záznam útoku na fotokulomet a odvalem v dostatečné vzdálenosti od Iljušinu změní směr letu, aby nedošlo ke kolizi. Polský Il-28 měl ze stejného důvodu v tu chvíli pouze udržovat nasazený kurz a počkat na provedení zteče stíhačky.

 V našem případě však nic z toho neplatilo. Na již ztemnělé obloze bez mraků se krátce objevuje ohnivá stopa, kterou zahlédne několik svědků na zemi. Vzápětí začínají dopadat na zem první trosky z obou letadel, které jsou nakonec rozesety ve směru letu na cca. 10 km trase od Barrandova až mimo okraj tehdejší Prahy. Největší celistvá část polského bombardéru končí nedaleko filmových atelierů na Barrandově, vlevo od silnice Slivenec - Butovice. Trup naší "devatenáctky" vystraší po nárazu na zem obyvatele rodinných domků v Nové Vsi jižně od Butovic. Bilance střetu je tragická. Jediným přeživším je pouze pilot Il-28, který se stihl katapultovat a dopadl u Jalového dvora. V Zátiší nad Hodkovičkami je nalezen náhodnými svědky ještě jeden padák. Bohužel pilotovi, kterým je mjr. VALÁŠEK, již není pomoci. Zbylí dva příslušníci polského vojenského letectva z posádky Iljušinu zůstávají pohřbeni v jeho troskách.

Ihned druhý den začíná pracovat vyšetřovací komise, kterou čeká nelehký úkol -zrekonstruovat průběh letu obou strojů a tím určit viníka nebo viníky střetu. Polská strana má samozřejmě zájem na tom, aby se prokázala vina našeho stíhače. Tomu zpočátku odpovídá i výpověď jediného přeživšího účastníka události, pilota Iljušinu. Podle něj přilétal s letounem po určené trati rychlostí cca 600 km/h. Ještě nad pravým břehem Vltavy ohlásil krátce před srážkou střelec/radiotelegrafista sedící v zadním střelišti u dvojice kanónů ráže 23 mm, že vidí útočící stíhačku. Poté si již mimo nárazu polský letec nic dalšího nepamatoval.

Pro další vývoj vyšetřování byla důležitá zejména expertíza nalezených trosek. Z ní se podařilo jasně prokázat, že Mig-19PM narazil v rychlosti cca. 900 km/h nejprve směrovkou do kormidel a zadní části Iljušinu, čímž došlo k usmrcení střelce na jeho stanovišti. Levé křídlo bombardéru však vzápětí doslova rozťalo příď "devatenáctky." Díky zdemolování kabiny nebylo možno později prokázat, nedošlo-li k poruše na RL, či zda měl pilot dostatečný vizuální kontakt s cílem. Tento náraz, který mjr. VALÁŠEK nepřežil, inicioval pyropatronu ve vystřelovací sedačce Migu a náš letec byl z trosek vymrštěn ven. Po chvíli sedadlo automaticky odpadlo a vytáhl se hlavní padák, který však již svému majiteli nemohl nijak pomoci. Navigátor/letovod ležel v době útoku u zaměřovače v nosu Iljušinu a vzhledem k tomu, že po nárazu došlo díky odlomení levého křídla k rotaci stroje, nebyl schopen dostat se do vystřelovací sedačky za sebou. Pilot, který samozřejmě seděl připoután již od počátku letu, neztratil duchapřítomnost a dokázal se vystřelit i přes obrovské přetížení působící na něj při již zmíněné rotaci trosek. Tyto indicie dávaly důvod věřit, že viníkem byl náš stíhač, který včas neukončil zteč.

 Nicméně podařilo se objevit další skutečnosti. Na směrovce polského Il-28 se našlo místo, kde jej zasáhlo vřeteno vyvážení výškovky našeho Migu. V tu chvíli však musela být zcela jistě vychýlena doleva! V okamžiku, kdy se našlo i pravé křidélko, které se zaseklo v odpovídajícím nastavení, začínalo být jasné, že polský pilot nemluví zcela pravdu. Při dodatečné výpovědi se nakonec přiznal, že se před útočícím stíhačem snažil o únik. Vina tak byla na obou stranách. Dalším střípkem do mozaiky této události bylo svědectví pilotů letky vlečných terčů, kteří uvedli, že mjr. VALÁŠEK měl ve zvyku místo odvalu provádět průlet vlevo nad vlečným letounem. V potaz bylo nutné brát i to, že 10. 4. 1964 už jeden let na přepad prováděl. Sovětský Mig-21PF se mu však při něm dostihnout nepodařilo, což samozřejmě mohlo mít vliv na rozhodování v naší situaci. Z těchto informací se už konečně dal vytvořit ucelený obraz o katastrofě.

 Děj události se mimo výše uvedené skutečnosti tedy vyvíjel tak, že jakmile střelec Il-28 ohlásil přítomnost stíhače, snažil se pilot o únik skluzem doprava. Mjr. VALÁŠEK chtěl zřejmě podle zvyku provést průlet těsně vlevo nad cílem, ale přesně v ose jeho letu se objevil unikající Iljušin. Vzhledem k sbližovací rychlosti cca. 300 km/h již nestačil zasáhnout a srážce zabránit. Největším štěstím této události byl nesporně fakt, že i přes hustou městskou zástavbu v místě střetu nedošlo k zranění nebo úmrtí civilních občanů. Případný dopad přímo do obytné čtvrti mohl mít v tomto případě ještě mnohem tragičtější důsledky.

 Radim Špalek

 

 

V roce 2018 se mi ozval pan Eduard Mochan, očitý svědek srážky. Popsal mi, jak si událost pamatuje.

K pádu polského IL-28 došlo v pátek 10.4.1964 kolem 21hod. Je to už 54 let, ale něco mi zůstalo v paměti. Bydlel jsem tehdy v Košířích na Cibulkách a přes nás vedl přistávací koridor na staré letiště Ruzyň, takže letadla nad námi létala často. Bylo tenkrát teplo a tak jsem měl v pokoji otevřené okno. Najednou jsem slyšel divný zvuk letadla a tak jsem se podíval jižním směrem na oblohu. Tam jsem uviděl ve výšce asi 1km ohnivou kouli, která se pohybovala od Prahy směrem na západ, čili kolmo na přistávací koridor letadel. Doběhl jsem si pro dalekohled a v něm jsem viděl z ohnivé koule vyčnívat ocas letadla, který mi nejdříve připomínal TU 104. Letadlo se pohybovalo pomalu vodorovně, ale náhle se jeho dráha zlomila a začal padat k zemi jako kámen. Spadl za obzor a pak se objevil pouze záblesk. Běžel jsem se podívat na nedaleké Vidoule, odkud byl vidět požár u Barrandovských ateliérů. Žádné druhé letadlo jsem neviděl. Druhý den v sobotu po škole jsem se šel podívat s kamarádem a cestou přes Prokopské údolí jsme uviděli, jak od domu v Nové Vsi vojáci odvážejí zbytky letadla. Tam jsme se dozvěděli, že to byl MIG a že se srazil s jiným letadlem. Pak jsme šli přes Klukovice na Barrandov, kde na poli ležel polský IL-28. Všude bylo plno vojáků, kteří nás blíž nepustili. Letadlo bylo celkem neroztříštěné, asi spadlo na břicho. Vedle něho ležely na poli asi 2 padáky, vypadaly jako nepoužité.
 
Místo dopadu IL-28  se od té doby hodně změnilo, ale na přiložených obrázcích co mi paměť říká, jsem zakreslil místa dopadů letadel. Jinak se psalo, že se srazila někde nad Vysočany. Kamarád sloužil vojnu jako mechanik na letišti v Budějovicích a toho pilota MIG 19 znal. Prý to byl bezvadný chlap.
 
 
Místo dopadu vraku IL-28 u Barrandovských ateliérů

 

 

Místo dopadu MiGu-19  jsem objevil v sobotu druhý den tj. 11.4.1964 po havarii asi kolem 14 hod. Místo nehody poblíž křižovatky ulice K Nové Vsi a K Jihu  na začátku Prokopského údolí v Jinonicích jsme pozorovali ze skály, která je naproti. Vojáci odváželi už poslední zbytky vraku. Část vraku poničila dřevěnou kůlnu, která byla zničená a ohořelá. Na přiloženém snímku už není. 

 

 

 

Pátrání po místě dopadu MiGu-19 v r. 2021.

Jelikož je místo dopadu Il-28 u Barrandovských ateliérů v současnosti zastavěné, nezbylo než se při pátrání po nějakých fyzických připomínkách havárie soustředit na místo dopadu MiGu-19. Dne  22.4.2021 jsme s panem Mochanem obcházeli okolí místa havárie a pátrali po pamětnících. Narazili jsme na několik místních obyvatel, kteří o události věděli z doslechu. Nakonec jsme měli štěstí a v ulici K jihu narazili na paní Krátkou, která nám lakonicky  sdělila " Ano, vím o tom. To letadlo nám spadlo na zahradu".

 

Zde je její vzpomínka na nešťastnou událost:

Pamatuji si, jak toho letního pozdního odpoledne přiběhl otec domů ze zahrady s výzvou "honem utečte z domu, padá hořící letadlo". Rychle jsem se svými bratry vyběhla ven, ale v tu chvíli už hořící letadlo dopadlo na zem těsně nad náš dům. Náš dům se zahradou stojí na velmi svažitém pozemku (cca 30%), hořící letadlo padalo ve spirále dolů a na svahu se zastavilo a nespadlo tedy přímo na dům. Vysoké plameny a výbuchy zasáhly přilehlou kolnu na uhlí. Požár naštěstí nezasáhl hlavní stavbu domu, ale vytékající hořlavina spolu s výbuchy poškodily bezprostřední okolí domu. Náš otec, prvorepublikový vojenský pilot (štábní kapitán) se zpočátku snažil zjistit, zda není uvnitř pilot, ale bylo to již marné, plameny a výbuchy brzy znemožňovaly jakoukoli záchranu. V té době jsme neměli telefon, nicméně během cca půl hodiny dorazili hasiči a začali hasit. Bylo to dost komplikované, neboť naše ulice K Jihu je velmi prudký svah s několika ostrými zatáčkami. Hasičské vozy měly problém v tomto terénu pracovat, ale hasiči požár poměrně rychle zlikvidovali. Otec byl svědkem střetu dvou letadel včetně následného pádu již hořícího letadla. Druhé letadlo, jak jsme se později dozvěděli, spadlo v Hodkovičkách, které jsou od nás vzdálené cca 5 km vzdušnou čarou. Druhý den po této události dorazili vojáci a veškeré zbytky ohořelého letadla odvezli. Detaily této tragické události nebyly zveřejněny, podléhalo to vojenskému tajemství. Dozvěděli jsme se pouze, že se jednalo o vojenské letadlo MIG 19 z letiště Planá u Českých Budějovic, ve kterém zahynul pilot, který se nestačil katapultovat. Po nějakém čase nás navštívila mladá vdova po pilotovi, chtěla znát místo, kde její manžel zahynul. 

Sepsala Marta Krátká, roz. Nováková v dubnu 2021

 

Dobový snímek zachycující zástavbu v Nové Vsi v době před událostí. Fotografie pořízená ze skály, odkud v r. 1964 pozoroval odklízení trosek p. E. Mochan

/Foto L. Novák via J. Pelák/

 

 Místo dopadu v současnosti / Foto J. Pelák/ 

 

Na zahradě, v místech kde stroj dopadl proběhly od události rozsáhlé terénní úpravy. Přímo na místě dopadu je nyní silná navážka zeminy. V bezprostřední blízkosti se mi nicméně podařilo nalézt několik drobných fragmentů, které nepochybně pocházejí z letounu mjr. Valáška.

 

 Spečené slitky kovu potvrzují výpovědi o prudkém požáru, který zachvátil vrak letadla.

 

Několik drobných fragmentů po očištění. Uprostřed páčka přepínače z kabiny stroje.

 

 

 

 

Zajímavým dokumentem, který jsem k případu objevil ve VUA v Praze je dopis náčelníka legislativního a právního oddělení MNO  Dr. Žalčíka adresovaný velitelství PVOSL, který pojednává o náhradě škody způsobené polské straně. Z ručně psané poznámky na konci dopisu vyplývá, že v září 1964 se čs. strana rozhodla Polsku předat jako náhradu  letoun IL-28 v.č. 52405. Dle záznamu o službě tohoto stroje ale k předání nakonec nedošlo a vyrovnání zřejmě proběhlo jinou formou.

 

Prameny:

- Hlášení o nehodě- VUA Praha

- "Taran nad Prahou" - autor Radim Špalek, www.czechairforce.com

- vzpomínky pamětníků

 

Pavel Krejčí 4.2021