Potez VII (Potez SEA VII)      výr. č. 133

 

F-FRAV  

 

CFRNA (Compagnie Franco- Roumaine de Navigation Aérienne)

 

Paul d´Argueff 

 

Supí skály- Teplice nad Metují   30.10.1922

 

 

 Snímků letounu Potez VII je jako šafránu. Jedna z nejkvalitnějších známých  fotografií zachycuje právě stroj F-FRAV, který se zřítil v Supích skalách. Konstrukce letounu  Potez VII vznikla přestavbou vojenského SEA IV, proto je také často označována jako Potez SEA VII. Na malou dopravní limuzínu bylo celkem přestavěno 25 strojů. Pohonnou jednotkou byl vodou chlazený dvanáctiválec Lorraine Dietrich 12Da o výkonu 272 KW.

 

Kresba F-FRAV dobře ilustruje typické zbarvení strojů CFRNA. Nevím, jestli bylo záměrem autora francouzské pohlednice  nakreslit stroj v letu nad Adršpašsko-teplickými skalami, ale rozhodně se mu to povedlo! Počasí osudného 30. 10.1922 ovšem tak idylické rozhodně nebylo.

 

 

 

 

 Jeden propagačních plakátů nově vzniklé společnosti.

 

Pokud se vypravíme do kouzelného prostředí Adršpašských skal, tak během pohledu na oblohu při troše štěstí zahlédneme několik kondenzačních stop anebo se nám v zorném poli objeví nějaký menší, nízko letící stroj. Letadla ve výšce budou téměř s jistotou supermoderní hi-tech konstrukce z hliníkových slitin či kompozitu. Jsou na metr přesně  automaticky vedeny vzdušným prostorem elektronickými systémy, jejichž vyjmenování by zabralo celou stránku Flying Revue. V případě těch menších, za VFR leticích strojů se možná bude jednat o uhlíkový brus, možná o starší, konvenčnější konstrukci. Piloti za berany, sidestickem či kniplem současného letadla mají díky moderním technologiím možnost zjistit si veškeré informace , které potřebují k bezpečnému provedení letu. Přímo z kabiny stroje zjistí aktuální stav počasí na letišti určení, bouřky na své trati, stav přistávací plochy, veškerá omezení atd. prakticky po celém světě.

Zdá se až neuvěřitelné, že před pouhými sto lety, tedy dobou která je těm šťastnějším vymezena jako délka jejich života to bylo naprosto jinak. Spatřit v té době letět po obloze letadlo, to bylo v končinách jako je právě Adršpach velkou vzácností a prakticky nikdo takový aparát neviděl zblízka, natož aby v něm letěl. Právě před sto lety se ale tato situace začínala pozvolna měnit.

Počátkem dvacátých let minulého století , krátce po skončení Velké války se stále více začala prosazovat myšlenka využívat letadla pro poněkud humánnější účely, než válčení. V roce 1922 byla zahájena pravidelná letecká doprava přes naše území. Průkopníkem u nás byla francouzko-rumunská vzduchoplavecká společnost CFRNA, později CIDNA o jejíž historii pojednávaly články v minulosti publikované na stránkách FR. Čtenáři se již mohli dozvědět o pilotech, kteří pro společnost létali a byly nastíněny podmínky za kterých tito muži pracovali. Jen pro připomenutí- létalo se denně, bez ohledu na počasí, v otevřené kabině, jen s minimem informací o povětrnostních podmínkách. V praxi to často znamenalo letět v mizerném počasí jen pár metrů nad terénem, v dešti a za minimální dohlednosti. Při tom všem samozřejmě ještě navigovat- s využitím papírové mapy, podle řek, železničních tratí, silnic a měst. Létat v té době u CFRNA bezpochyby vyžadovalo mít pevné nervy a velkou osobní statečnost. Není divu, že společnost v prvním období zaměstávala zkušené letce, kteří prošli bojovou službou světové války a byli tak doslova a do písmene ostřílenými matadory. Jen ti byli schopni se s takovými nástrahami poprat. Vzhledem k takto tvrdým podmínkám je pochopitelné, že se společnost nevyhnula haváriím. Bylo jich za dobu existence těchto aerolinií celá řada.

 

PIlot letounu F-FRAV Paul d´Argueff na válečné fotografii

 

 Paul d´Argueff  /www.worldpress.com/


 

Vraťme se do Adršpachu, je 30.10. 1922. V okolí vládne typicky podzimní počasí, místy je mlha a nízká oblačnost.  Zhruba 130 kilometrů vzdušnou čarou odtud,  z letiště Praha-Kbely,  odstartovalo v 11.33hod letadlo Potez VII s registrační značkou F-FRAV. Krátce po poledni se tento stroj dostává ve směru od Trutnova do prostoru Adršpašsko-teplických skal. Za větrným štítkem jeho kabiny, v letecké kombinéze a kožené kukle se nachází Paul d´Argueeff, ruské a francouzské stíhací eso. Vyjímečný pilot, původním jmenem Pavel Argeev (Арге́ев Пaвел Влади́мирович), jež má na kontě 15 uznaných vítězství. V zadní, kryté kabině se nachází jediný cestující, letoun dále nese náklad pošty. Pilot si není jistý svojí polohou, zdá se, že v mlze ztratil orientaci. Následující události popisuje ve svých vzpomínkách Bruno Peukert. Jeho svěděctví je později zaznamenáno Arnoldem Raabem v místopisné knize „Ober Wernersdorf-Unter Wernersdorf-Bischofstein-Dreiborn-Jibka-Johnsdorf-Hottendorf“

"Nad oblastí farního kostela v Horních Vernéřovicích vedla dopravní letecká linka Paříž – Praha – Varšava. V roce 1922 se francouzský letoun na této lince zřítil poblíž Bischofsteinu ( osada Skály) a byl zničen. Byl podzimní den, kdy slunce nemohlo proniknout hustou mlhou.  Ve 12.30 hod. se hluk letícího letadla zvyšoval. Ze zápraží jsme viděli velmi nízko letící letadlo. Letělo směrem k Melzelkippe a krátce nato jsme ho spatřili nad Sieglovou tkalcovnou. Znovu nízkým letem  letělo k Menzelkippe a vracelo se k Sieglově továrně. Odtud pokračovalo směrem k zadním lukám a dolu na měď. Hluk motoru zeslábl a náhle ustal. Po krátké chvílí byl zvuk motoru znovu slyšet. Letoun ztratil orientaci. Letadlo proto přistálo na zadních lukách vlevo pod cestou, pod lanovkou, aby se posádka dozvěděla ,kde je. Když slyšeli lidi mluvit německy, posádka se domnívala, že je v Německu. Aniž by čekali na nějaké vysvětlení, znovu odstartovali .Letěli směrem na Stárkov a nad Vápenkou provedli obrat. Mezi Čihadlem podél Studnice a Bischofsteinu ( Skály ). Bischofstein, vzhledem k nadmořské výšce 700 m  byl zahalen ještě větší mlhou. Špatná viditelnost nebo porucha motoru způsobila, že letoun letící v malé výšce kolem druhé hodiny zavadil o vrcholky stromů a zřítil se mezi stromy a narazil na skálu. K nehodě došlo východně od Storchbergeru směrem na Wage. Letecká havárie přilákala obyvatele blízkého okolí. V troskách byl nalezen zraněný a mrtvý člen posádky .Vysvobodili zraněného a odvezli do nemocnice v Broumově. Mrtvý byl nejdříve uložen do zámecké kaple a později pohřben za účasti pastora Bathasara Latha do hrobky v Horních Vernéřovicích. Po nějaké době byl muž převezen do Francie..."

 


 

 Vzpomínka Bruno Peukerta na osudnou událost

 

 

 

 Jedna ze dvou známých fotografií havarovaného stroje. Při pozorném pohledu je na snímku  možno vidět pózujícího četníka, který porovnáním s troskami dává lepší představu o velikosti letounu Potez VII. Tento eroplán rozhodně nebyl žádný drobeček!

 

 

Z historického hlediska drží tato nehoda primát. V dějinách československého letectví jde o vůbec první nehodu dopravního letadla se smrtelnými následky na našem území. Událost byla téměř jistě šetřena četnictvem, pravděpodobně z četnického hlášení pochází i výše publikovaná fotografie vraku letadla. Je otázkou, zda byla ustanovena i letecká vyšetřovací komise tak, jak to tehdy již začalo být  běžné u vojenských havárií. V každém případě, četnické hlášení ani vyšetřovací spis se zatím v archivech nepodařilo dohledat. Události se tehdy několika krátkými zprávami věnoval denní tisk. Zakrátko se ale začal věnovat jiným tématům.

 

 

 

 

 

Jak léta běžela událost začala upadat do zapomnění i mezi místním obyvatelstvem. Definitvní konec pak znamenal odsun místního sudetoněmeckého obyvatelstva po 2. světové válce. O události se v dalších desetiletích udržovalo povědomí jen mezi lidmi, kteří se hlouběji zajímali o místní historii a leteckými badateli a znalci. Čas od času se objevila zpráva o nálezu nějaké části tohoto letadla, jak se ale později ukázalo, vždy se jednalo pouze o falešnou stopu. Události se v r. 2012 věnoval časopis Teplické ozvěny - Zpravodaj města Teplice nad Metuji ročník 2012 č.12, který po letech zvířil prach na staré události. Myšlenka- najít přesné místo havárie tohoto letadla byla stále živá a představovala velkou výzvu. Vzhledem k tomu, že již nebylo možné najít pamětníky této události a popis místa havárie se nezachoval, jediným možným vodítkem byla jediná fotografie trosek stroje. Letoun je na ní zachycen zaklíněný mezi skalami, otázkou ale bylo, kde přesně to je? Ti, kdo se někdy v této oblasti pohybovali musí potvrdit, že pískovcových  skal, které vypadají podobně jako ta na fotce  jsou zde stovky. Hledání jehly v kupce sena je proti tomu sranda. Určitým vodítkem pro hledání  byl směr, ze kterého letoun letěl, stromy, které jsou na fotografii vidět a četník, který je na fotce rovněž zachycen. Ten při porovnání dává zhruba představu o rozměrech skály. Poprvé jsem se do Adršpaško-teplických skal vypravil v roce 2015, následně v roce 2018. Nebyl jsem úspěšný, místo se mi najít nepodařilo. Slabou útěchou byl aspoň pocit sportovního výkonu a to, že to byl pěkný výlet v nádherné přírodě. Obrat nastal na konci roku 2020. Ve vzkazníku Letecké Badatelny mi přistál mail od pana Pavla Bednáře. Ten spolu se svým synem vyvinul v posledních letech velké úsilí k nalezení místa události. Pan Bednář ml. trpělivě procházel skály v celém masivu, až v říjnu 2020 konečně narazil na správné místo. Identifikace správné skály byla korunována nálezem drobných fragmentů stroje, což je přímo fantastický úspěch. Jedná se o nejstarší v terénu nalezené pozůstatky letadla na území naší republiky.

 

 

                             

Tyto  snímky od sebe dělí téměř sto let.

 

 

Jedním z nejzajímavějších nálezů je pečeť z poštovního pytle se značkou odesílající stanice- Le Bourget, kde měly letouny  společnosti  domovský přístav.

 

 

 

 

 Budova společnosti CFRNA v Le Bourget v r. 1923

 

 

Další  fragmenty nalezené v r. 2020 a 2021

 

 

 

   
Torzo rozdělovače Střepy ze sklíček palubních přístrojů

 

   
Ovládací knoflíky ? Poštovní plomba?

 

   
Fragmenty z bloku motoru L. Diettrich 12Da Fragment z motoru

 

   
Kování z kostry draku letounu Značky vyražené na kování

 

 
 
 Železné fragmenty z konstrukce stroje  Drobné zbytky,  spojovací materiál

 

Nalezené fragmenty budou v budoucnu pravděpodobně formou malé expozice vystaveny přímo v Bischovsteinu- osadě Skály, která je geograficky nejblíž k místě události. Jednání o podobě teprve probíhají. V příštím roce, kdy si budeme připomínat rovných sto let od události chystají místní osadníci komorní uctění památky a instalaci informační tabule v osadě. Pro čtenáře o důvod víc jet se do tohoto krásného koutu naší země podívat!

 

Nalezením místa havárie si tedy můžeme „odfajfkovat“ důležitou metu která byla tímto dosažena. Nabízí se ale stále řada otázek, které stále čekají na zodpovězení. Bylo příčinou havárie opravdu počasí? Nemohla to být technická závada na motoru, či vliv závětří za hranou skalnatého masivu? Kdo byl oním přeživším pasažérem? Byl opravdu Paul D Argueeff pohřben v Horních Vernéřovicích a pokud ano, tak proč? Kdy bylo jeho tělo převezeno do Francie?

Na řadu těchto otázek by mohly dát odpověď dokumenty , které ještě neobjeveny stále čekají na nalezení v archivech. Nezbývá než doufat, že se to časem podaří. Totéž se týká i druhého zříceného stroje Potez VII na našem území. O příčinách havárie  letounu s registrační značkou F-FRAD se zatím neví vůbec nic. K dispozici jsou pouze tři fotografie vraku letadla. Zatím se mi podařilo zjistit pouze to, že nehoda se stala v Praze-Kbely (možná Letňany) dne 26.8.1923. Podle stavu stroje po havárii by se i v tomto případě dalo usuzovat, že pro pilota sedícího vepředu by mohlo jít o nehodu s fatálními následky. 

 

 Hezký snímek F-FRAD v době před nehodou. Za pozornost stojí změna "fontu" písmen registrace letadla, která je patrná na dalších snímcích.

/Foto via R. Palička/

 

 

 

 

 

 

 F-FRAD, Kbely, /či Letňany?/ , 26.8.1923

 

 

 Ještě jeden snímek F-FRAD /via R. Palička/

 

 

Se znalostí původních místních německojazyčných názvů se na základě výpovědi Bruno Paukerta pokusil p. Pavel Bednář  o rekonstrukci posledních fází  letu stroje F-FRAV. Trať zahnuje kroužení nas Menzelkippe a přistání na "Zadních loukách". Po opětovném vzletu let směrem na Starkstadt, následuje "Grosse kurve ober Wapenka", let východně od vrcholu Čáp (Storchberge) směrem na Váhu (Wage) a náraz ve skalách Bischofsteinu. 

 

 

 

 

 

 

 Hrob Paula d´Argueffa na obecním hřbitově v Le Bourget, původní podoba.

 

 

   Fotografie ze slavnostního odhalení opraveného hrobu na obecním hřbitově v Le Bourget. Poslední rozloučení se ale konalo v katedrále Alexandra Něvského v Paříži. Iniciátorem opravy je  Sergej Dybov, Rus žijící ve Francii. Je prezident sdružení Ruské paměti a člen památníku Normandie - Niemen. Sdružení vyhledává a udržuje památeční místa a hroby ruských a sovětských vojáků bojujících v první a druhé sv. válce na území Francie.

 

 

 

 

 

Prameny:

- archiv Libor Šolin

-sbírka Pavel Bednář st. a ml.

- Maryla Boutineau, Pavel Beran, M. Dermišek - Flying revue 3, 4 /2019, 1/2021

-sbírka R. Palička

-sbírka Z. Bedřich

-sbírka F. Hošek

 

 

 

Pavel Krejčí 9.2021