Vít Fučík I (VF-I)

 

 

Vít Fučík 

 

 

Strpský rybník okr. Strakonice     12.7.1778

 

 

Vít Fučík těsně před dopadem na hladinu Strpského rybníka v 19:33 hodin dne 12.7.1778 . /Ilustrace A. Herman " Z dějin naší vzduchoplavby"/ Za pozornost stojí vzletová  rampa vedle chalupy č.p. 13. 

 

 

 

 

Vzhledem k tomu, že  vánoční svátky jsou obdobím kdy se snažíme hledat kolem sebe spíše to pozitivní, každoročně zde publikuji události které svým charakterem jsou spíše odlehčením. To ovšem neznamená, že se nestaly! V minulosti jsem zde např. uvedl případ dvou slovenských výtečníků - Gejzy a Pišty, kteří se během služebního letu s vojenským Piperem v kantýně v Malackách zbořili na prach a skončili u kostela ve Špančicích (případ ZDE), či o MiGu-21F, který po katapultáži pilota sám, bez posádky přistál na letišti ze kterého odstartoval.  (případ ZDE.)

 

Dnes tu mám případ možná vůbec první nehody v dějinách letectví a to z doby, kdy bratři Mongolfiérové ve  Vidalon-Les-Annonay teprve kreslili střihy na svůj první papírový  balon. Pracovně jsem událost v dějinách umístil do 12. července 1778. Proč? Protože červenec je prima měsíc, a na  dvanáctku mi v kalendáři  sjel kurzor myši. Ano, datum je smyšlený a rovněž označení stroje, ale příběh? Nechť posoudí čtenář sám.

 

Začátek  události,  která skončila onou nehodou se začal odvíjet v obci Vitějovice, malé obci mezi Prachaticemi a Netolicemi. Tam se narodil 3. června 1733  jistý Vít Fučík. O jeho mládí se toho moc neví ale legenda praví, že dělal pasáčka a nudu si krátil vyřezáváním různých předmětů ze dřeva pomocí kudličky. Právě proto se mu začalo říkat Kudlička (tady už možná některým čtenářům začíná  svítat).  Stal se truhlářem a ve 25 letech se oženil s Alžbětou Slaninovou se kterou žil v Újezdu. V roce 1765 se přestěhovali do Klůsu, osadě o několika staveních u Strpského rybníka,  a tady teprve začíná být náš příběh zajímavý.

 

 

 

Matriční záznam dokladující, že Vitus (Vít) Fučík opravdu existoval. Narodil se 3. června 1733 ve Vitějovích (SOA Třeboň via Jan Krejčí)

 

 

Vít Fučík-Kudlička byl dle pověstí velmi zručný konstruktér všeho možného a taky poměrně velký snílek (dnes by se moderně řeklo - vizionář - takový Bill Gates z dob Marie Terezie). Přemýšlel prý o tom, že by bylo fajn na trhy ve Vodňanech vzdálených od Klůsu asi čtyři kilometry létat vzduchem, než se v dřevákách táhnout víc než hodinu po zemi. 

 

Legenda praví, že vypozoroval, že tenké blány naplněné bahenním plynem dokážou létat, a to ho vedlo k myšlence zkonstruovat létací aparát. Ten fungoval na principu postroje s křídly připevněného k tělu, na kterém byly umístěny měchy - balóny. 

Jeho letadlo pozůstávalo z mohutných plechových křídel, která spojena byla se zvláštním oblekem, jenž byl pošit celý velkými měchýři. Křídla uváděl v pohyb rukama. Aparát měl mimo to z měchů utvořené jakési ptačí tělo,“ zaznamenal v roce 1920 kapitán československého letectva Antonín Mašek výpověď průkopníkova pravnuka Josefa Straky ze Strpí. Měchy připevněné k tělu pravděpodobně plnil nadnášejícími bahenními plyny, kterých bylo v oblasti radomilických mokřin dostatek. Při své údajné váze okolo 60 kilogramů by tak teoreticky bylo možné, že by se ve vzduchu opravdu mohl udržet. 

První pokusy o let probíhaly tak, že se prostě se svým aparátem vrhnul se střechy své chalupy. Nechyběla mu tedy kuráž a jistě to skončilo párkrát i dost nehezky. Postupem času ale tento Jára Cimrman české aviatiky svůj aparát "vypiloval". Dle pověstí  se pokoušel i o delší skoky a následně lety. 

 

 „Když letěl přes Strpský rybník, nemohl prý vystačiti s dechem a musil se spustiti na zem nad okrajem rybníka, aby se neutopil,“ popsal Fučíkův úplně první let Václav Rypl ve své knize "Z dějin naší vzduchoplavby", která vyšla v roce 1927. 

 

V té době se o Kudličkovi vědělo v celém okolí a na jeho pokusy se chodili dívat lidé ze široka daleka.  Střechu svého domu a jeho okolí prý upravil tak, aby se mu dobře startovalo, čímž by si přisvojil další prvenství- aniž by to věděl, stal se vynálezcem toho, čemu dnes říkáme letiště. 

 

Dle mýtů létal po roce 1770 už opravdu na velké vzdálenosti, pokoušel se i o let do Písku. To se nepovedlo a jak píše Antonín Mašek " ...byl nucen se snést u vesnice Selibova", čímž se stal průkopníkem nouzových přistání. 

 

„Létal obyčejně do Vodňan na trhy" píše dále A. Mašek, takže i další dnešní fenomén - pravidelná letecká doprava padá na Kudličkův vrub. Jednou ho prý při cestě do Vodňan zradila technika a skončil v okně Vodňanské  synagory." Vzbudilo to mezi právě přítomnými Izraelity ohromný rozruch a názor, že přilétl Mesiáš,“ komentoval Straka kuriózní příhodu.

 

Onoho osudného 12. července 1778 Vít Fučík alias Kudlička letěl z Vodňan směrem zpět domů, do Strpí. Během letu došlo z neznámé příčiny k závadě aparátu a Kudlička, nestor letectví v Českých zemích spadl do Strpského rybníka, kde se utopil. K nehodě se ve VUA zachoval následující dokument:

 

 

 

Paní Aloisie Pytlíková přinesla výše zmíněnou variantu toho, co se stalo.  Pak zde ale existuje určitá alternativní verze (viz dokumenty níže). Potomci Víta Fučíka udávají, že k pádu došlo cestou do Vodňan a neskončil ve Strpském rybníku , ale ve vedlejším  rybníku Černoháj, respektive byl sražen větrem na jeho hráz, kde se pohmoždil (a možná i zesměšnil). Po tomto nezdařeném letu a přímluvě pana faráře z Bílé Hůrky , který říkal, že Fučík se chce rovnat Pánu Bohu zanechal Vít Fučík létání a z plechových křídel udělal krucifixy, které na různých místech kolem svého stavení upevnil (viz dokument níže). Zemřel pak přirozenou smrtí 29.10.1804 na samotě Klůs, ve stavení č.p. 13.

 

 

 

 Výsledky zjištěné na základě žádosti  Ministerstva obrany-vzduchoplaveckého oddělení ve věci pátrání po archivech okresu Vodňanského po létadle Fučíkově ze dne  17. června 1921. MO zaslala Okresní správa politická v červenci 1922 /Vojenský Ústřední Archiv/ 

 

 

 A teď vážně. Otázka zní - mohl opravdu onen prokazatelně existující Vít Fučík - Kudlička létat několik let před první Montgolfiérou? Mohl být prvním aviatikem světa (pomineme-li Číňany vznášející se na dracích nebo nákresy Leonarda Da Vinci a několik dalších legend)? Domnívám se, že to není úplně vyloučené. Jak se říká - na každém šprochu...Pověst o létajícím truhláři ( či ševci) je v jižních Čechách tak zakořeněná, že si myslím, že se na jeho pokusy o létání opravdu chodili dívat lidé z celého okolí a následně se informace o jeho letech (asi spíše dlouhých skocích) dědily z generace na generaci, až do dneška. Pokud byl jeho aparát zkonstuovám na principu měchů, tak by zřejmě nedokázal korigovat směr letu a byl by pouze unášen ve směru větru. Tudíž zkazky o jeho letech do Vodňan budou skoro jistě opravdu jen bájné pověsti. Ovšem to, že se dokázal chvilkově vznášet bych si dokázal představit. V některých pramenech se uvádí, že celkem postavil minimálně tři létací aparáty, ty poslední ve tvaru netopýřích křídel. Je možné, že spíš než nadnášen měchy (které by musely být opravdu velké) jeho lety byly spíše klouzavé, tedy něco jako aparát Otto Lilienthala, který s tím ovšem přišel až o sto let později.

Proto věřme této legendě - my Češi jsme prostě fakt dobří,  aviatiku máme v krvi a Kudlička byl první! :-)

 

 Studie křídla Leonarda da Vinci někdy z přelomu 15. a 16. století

 

 Otto Lilienthal s jedním ze svých aparátů, cca 1891. (Pozdě Otto, Kudlička byl první!)

 

 

Prameny:

VUA Praha fond MNO 1923

IDnes - Michal Bělský, jihočeský Ikaros. 11. 2018 

 

Pavel Krejčí 12.2025