Consolidated B-24H Liberator

 

42-52479

 

776.Bomb Squadron, 464. Bomb Group, 15.AF

 

Vlčice okr. Jindřichův Hradec             24.8.1944

 

 

Bokorys poskytnul J. Černošek- díky Jirko!

 

 

 

 

 

 

Noseart letounu 42-52479

 

Letoun B-24H 42-52479 s přezdívkou "Little Lulu"  byl jedním ze tří amerických  Liberátorů sestřelených 24.8.1944 nad Jindřichohradeckem. Stal se obětí hned první vlny útočících německých stíhačů. Tento bombardér si za svůj cíl během útoku vybral Uffz. Willy Reschke. Několika dávkami stroj těžce poškodil, než byl sám nucen kvůli poškození své Bf 109 útok přerušit a vyskočit na padáku /Info ZDE/. Těžce poškozený "Little Lulu" byl pak "doražen" Fw. Hubertem Engstem. Ani Engst ovšem ze zuřivého souboje nevyvázl bez šrámu. Jeho Focke Wulf byl zasažen a Engst jej bez váhání opustil na padáku. Jeho "Sturmbock" dopadl u Otína /Info ZDE/. Zasažená "Little Lulu" ve stejné době padala v plamenech k zemi. Ze stroje se podařilo vyskočit a zachránit si život na padáku pouze radistovi Sgt John F. D´Amore. Během pádu letounu byl D´Amore přitlačen odstředivou silou k podlaze a v podstatě čekal na smrt. Letoun se ale v již poměrně malé výšce rozlomil a to umožnilo D´Amorovi opustit padající vrak. Stroj dopadl na pole jen kousek za posledním stavením v obci Vlčice. Šťastně přeživší D´Amore přistál na padáku těsně vedle hořícího stroje a byl s lehkým zraněním nohy zajat. Ostatky jeho devíti zahynulých kamarádů byly sesbírány a pohřbeny u zdi kostela na hřbitově ve Strmilově.

 

Pohřbu amerických letců ve Strmilově se zůčastnili mj. i příslušníci Luftwaffe

 

Letoun se po dopadu a následném požáru proměnil v několik hromad spálených trosek. Identifikovatelné zůstaly pouze motory, které se částečně zaryly do pole.

 

 

 

 

 

 

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aktualizace 9.2.2017

 

Zatím nezveřejněnou fotografii této sestřelené B-24 mi poskytl za své sbírky p.Radek Palička- díky Jime!

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Boleslav Povolný, bývalý vojenský letec a dlouholetý člen Svazu letců ČR vzpomíná na událost takto:

 Dvacátého čtvrtého srpna byl nádherný slunný den, nebe nad Srmilovem bez jediného mráčku. V jedenáct ráno jsem uslyšel hluk americký bombardérů letících ve výšce téměř 7 tisíc metrů v kurzu 20 stupňů ve skupinách po sedmi. Uprostřed každé sedmičky byl černý stroj a kolem něj šest stříbrných. Napočítal jsem 22 sedmiček, ale možná jsem se mýlil, protože na nebi jsem nenašel žádný pevný bod, od něhož bych počítání začal. Asi v půl dvanácté zmizela poslední sedmička směrem na severovýchod. POZNÁMKA : Cíl - rafinerie v Pardubicích a Kolíně.
Dvacet pět minut po poledni se bombardéry vracely v kurzu 200 v téže výšce. V jediné sedmičce nechyběla mašina. Nad pátou sedmičkou jsem uviděl dvě stříbrné stíhačky točící levou zatáčku. Později už jsem nezpozoroval žádnou stříbrnou doprovodnou stíhačku. Přibližně prostřední sedmička svazu byla napadena stíhačkami Luftwaffe, které se přiblížily jako smečka ze západu v kurzu 90 stupňů.
Černý stroj této sedmičky dostal zásah jako první a šel po ocase prudce dolů. Tento bombardér klesal jako padlý list a tak se zhoupnul pětkrát až šestkrát - pozornost jsem věnoval německým stíhačkám, jenž v tu dobu padaly dolů a tak nejsem schopen říct přesný počet zhoupnutí černého bombardéru. Ve výšce 400 až 500 metrů motory stroje zařvaly. Nos vzhůru, letadlo téměř zastavilo. V ten okamžik se objevil jeden bílý padák. Několik německých stíhaček šlo dolů v kotrmelcích a uviděl jsem černé padáky jejich pilotů. Než černý bombardér narazil do země, levý přední stroj téže sedmičky zrychlil a objevilo se asi sedm bílých padáků. Ve stejném okamžiku byl opouštěn celou posádkou levý zadní bombardér této sedmičky. O několik vteřin později začal tento stroj padat a za chvíli byl slyšet výbuch. Bylo sestřeleno asi dvanáct německých stíhaček.
Sedmička byla zmenšena na pouhé čtyři bombardéry, ale pokračovala v letu na jihozápad.
Protože místo havárie černého bombardéru bylo asi dva kilometry vzdáleno, spěchal jsem tam na kole. Když jsem jel okolo hráze rybníku Hejtman, všiml jsem si německého pilota slézajícího ze stromu. Padák měl na stromě a stěžoval si jednomu civilistovi ze vsi Rozkoše u Střížkovic, že si
„ ani nepicl" a už byl sestřelen. Nevšímal jsem si ho a jel dál směrem k vraku v plamenech na poli asi dvě stě metrů od osady Vlčice, dvacet pět metrů od polní cesty vedoucí k německé vesnici Olešná - dnes Nová Olešná a sto padesát metrů od našeho rybníka pronajatého mému otci. POZNÁMKA : Německá vesnice znamená, že byla tehdy osídlena pouze Němci.
Zadní věž tohoto černého bombardéru byla v potoce ve vzdálenosti asi šedesáti metrů od vraku. Americký letec - střelec ležel na vnější brázdě vedle polní cesty, asi třicet metrů od místa dopadu stroje. Byl mrtvý a byl mnohokrát zasažen. Jediný člem posádky, který bombardér opustil v posledním možném okamžiku, přistál s padákem u bříz, asi osmdesát metrů od místa havárie, ale na opačné straně, než zadní věž. Protože si zlomil nohu - jeho kotník byl vymknutý v pravém úhlu - nebyl schopen chůze. Představil se jako James a řekl ještě jedno slovo, kterému jsem nerozuměl. Kromě angličtiny mluvil rovněž francouzsky. Odnesli jsme ho do domu naproti vesnické kapličky. Položili ho na postel domácího. Měl na sobě battledress
Pak přijel na kole z Kunžaku mladý muž. Mluvil s letcem francouzsky a překládal nám to. Pak přijelo gestapo a odvezlo jak letce, tak toho mladého muže. Ten se z koncentráku už nevrátil.
Bombardér hořel dva dny. Určitě byl plný munice. V zadní věži zmíněné výše bylo mnoho nábojnic ráže 12, 7 mm měděné barvy, kulky s červenými špičkami. Při srovnání s německou municí, americká byla delší. Německé 20 milimetrové nábojnice byly kratší, černé a kulky kulaté.
Ostatní američtí letci ze dvou stříbrných bombardérů přistáli na území takzvaných Sudet a Češi z tam měli vstup zakázán. POZNÁMKA : připojeno Hitlerem po Mnichovské dohodě podepsané francouzským a britským ministerským předsedou Daladierem a Chamberlainem, jakož i Hitlerem a Mussolinim za Německo a Itálii 30. září 1938. Československo bylo svými dvěma spojenci zrazeno.
Asi šest bílých padáků zůstalo ve stromech u ratmírovského rybníka. Mezi Čechy se povídalo, že americký letec, který přistál se svým padákem na poli, byl nabodnut na vidle jedním sudetským Rakušákem. Letec prý ani neprovokoval, ani se nebránil.
Pozůstatky poručíků Johna J. Jamese, Edwarda Maloneye, Erwina G. Durhama a Watlera W. Weawera, jakož i seržantů Eugena Jeleniewicze, Ralpha Robinsona, Edwarda C. Ivana, Thada J. Jacksona a Felixe B. Gleasona byly pohřbeny do šesti hrobů u západní zdi malého kostelíka svatého Ondřeje strmilovského hřbitova 26. srpna 1944. To bylo asi sto padesát metrů od našeho domu, a když jsem šel kolem do školy, já a Miluška Stránská jsme na tyto hroby kladli luční kvítí. Ačkoliv tam byl muž dohlížejíci na hroby a bránící nám - a nejen nám - tam květiny dávat, dělali jsme to i tak během jeho neřítomnosti. Viděl jsem manželku krejčího Čermáka dávat na těch šest hrobů veliké kytice. A bylo tomu tak až do zimy 1944/1945
Já a ostatní kluci jsme nacházeli v lese u rybníků Hejtman i okolních kousky plastu i hliníku.Poté, co bylo pole u Vlčice zoráno a zabraňováno, jsme já a můj dvanáctiletý bratranec Milan Povolný še šli na místo dopadu černého Liberátoru číslo 42-52479. Hlína byla černá v šířce a délce skoro čtyř metrů. Bylo tam roztoušeno množství malých záprstních a zánártních kostí. Ty Němci neposbírali a tak jsme je sebrali já s Milanem a dali je do malého sáčku, který jsme přidali do jednoho z šesti hrobů.
Krátce po skončení druhé světové války v Evropě přijelo do Srmilova asi osmdesát dva amerických vojáků v naleštěných autech a motorkách. V každém autě byli dva a na každé motorce jeden, takže strmilovské náměstí bylo plné do posledního místečka. Vojáci měli čisté a krásné uniformy a byli ozbrojeni puškou. Obyvatelé Strmilova a především děvčata z nich byli celí pryč. Vojáci provedli smuteční obřad na místu pohřbu těch amerických letců a přitom je pozorovali vojáci Rudé armády. Az několik minut po skončení slavnostního ceremoniálu Sověti přivezli jednoho ěmce v civilu a zastřelili ho vně hřbitovní zdi. Ten muž byl pohřben u zdi, ale uvnitř hřbitova. Způsob, jakým Sověti neváhali pokazit atmosféru amerického ceremoniálu šokoval všechny obyvatele Strmilova. V srpnu 1945 byly pozůstatky amerických letců odvezeny někam do Francie, aby tam byly uloženy na konečné místo odpočinku.

Vzpomínka na událost převzata se souhlasem správce /za což děkuji/  z webových stránek Svazu letců ČR  www.svazletcu.cz

 

 

21.8.1946 byly ostatky letců na Strmilovském hřbitově exhumovány a převezeny do Francie, těla některých z nich pak v r. 1949 na přání rodin do USA.

Přesně rok po události, 25.8.1946 se ve Strmilově konala pietní vzpomínková slavnost. Té se kromě píslušníků čs. armády a místních obyvatel zůčastnila americká delegace a na osmdesát amerických vojáků 301. pěšího pluku.

 

 

 

 

 

 Drobné úlomky sesbírané na místě dopadu v letech 2009 a 2016

   
?  Fragment plexiskla, nábojnice 12.7mm...

 

   

Úlomek střelecké věže?

 

 Fragmenty letadla vystavené v Muzeu Jindřichohradecka

   

 

 

Zdroje:

464bg.wordpress.com

Jiří Šašek- Letecká bitva nad Jindřichohradeckem 24.8.1944 /Svět křídel 2011/

Muzeum Jindřichohradecka

www.vrtulnik.cz

 

 Pavel Krejčí 5.2016