Boeing B-17G      s/n 43-38078

 

8. Air Force, 490. Bomb Group, 849.Bomb Sq.

 

Račetice okr. Chomutov          19.4.1945

 

 

 

 

19.4.1945 byla na obloze okupovaného Československa rušno. Svaz čítající téměř 200 bombardérů B-17 směřoval před polednem od západu přes Německo a západní Čechy do prostoru Příbrami. Dále měl svaz pokračovat přes Prahu nad svůj cíl, jímž bylo seřaďovací nádraží v  Ústí nad Labem. Právě nad Příbramí došlo po poledni k prvnímu kontaktu vzadu letících letadel 490. BG  se stroji Luftwaffe. Byly to Me 262 Schwalbe jednotky JG 7 z letiště Praha-Ruzyně. Došlo z poškození B-17G  43-38048, která později havarovala u obce Sýkořice na Křivoklátsku . /Informace ZDE/.

Dalším strojem , který byl zasažen byla B-17G 43-38701. Po napadení strojem Me 262 v prostoru Sedlčan došlo k těžkému poškození tohoto bombardéru. Stroj stačili opustit tři letci, pak však letoun explodoval a v jeho troskách zahynulo zbylých šest členů posádky. /článek o 43-38701  ZDE /.

Osud tří letců kteří  opuštění stroje přežili se později toho dne měl tragicky spojit s částí další posádky, a to ze stroje 43-38078. I toto letadlo bylo zasaženo Messerschmittem Me 262  jižně od Prahy. Tato B-17 byla poškozena třicetimilimetrovými granáty útočící "Schwalbe" a oba motory na pravém křídle začaly hořet. Velitel stroje Lt. Robert A. Norvell vydal rozkaz k opuštění stroje. Pět letců vyskočilo východně od Sedlčan nad výcvikovým prostorem, kde se cvičily jednotky SS a bylo zajato. Byli převezeni na velitelství vojenského prostoru u zámku Konopiště. Během výslechu se zmínili, že jejich cílem bylo Ústí nad Labem. Tam žila rodina zástupce velitele vojenského prostoru Otto Hauptricha.  Osud letců se naplnil ten den večer,  kdy byli společně s třemi členy posádky z B-17 43-38701 na Hauptrichův popud na rozkaz generálmajora SS Karrasche zastřeleni. Stalo se to na silnici která vede přes Konopiště k Václavicům přibližně 80 m od můstku přes potok. Potom těla převezli asi o 1 km dál kde je pohřbili tajně do hromadného hrobu na louce Váňova statku čp. 466. Po válce byl hrob náhodně objeven p. Václavem Hrbkem v soukromé snaze objasnit záhadu pohřešovaných am. letců , protože věděl , že zde na Konopišti byla Americká komise která zde bezvýsledně pátrala. Ostatky všech zde zmiňovaných letců si po válce po exhumaci odvezli Američané. Šestý letec z 43-38078 Sgt. Malires se po opuštění stroje snesl poblíž osady Bučovice. Jeho seskok zpozorovala hlídka maďarských vojáků z vlaku, který stál na nádraží Heřmaničky. Ani Sgt. Malires neměl souzeno 19. dubna přežít. Byl zastřelen jedním z maďarských vojáků když se vzdával. Sedmý člen posádky, Sgt. Parker vyskočil zadním únikovým otvorem a přistál nedaleko Sgt. Malirese. Přálo mu ale štěstí, podařilo se mu uniknout a šest dní se skrýval v lesích. Dostal se do 50 km vzdálených Tochovic, kde vysílen usnul na lavici na nádraží. Nalezl ho železničář Pařízek, který jej ukryl a se  svojí rodinou se o něj staral až do konce války. Ale zpět na palubu hořící 43-38078.V letounu nejdéle zůstali velitel stroje Lt. Norvell  a mechanik Sgt. Snyder. Střemhlavým letem se jim podařilo " odtrhout plameny" z křídla, letadlo přestalo hořet. Těžce poškozená " sedmnáctka" se dovlekla až nad Plzeň, kde ji oba opustili na padácích. Snesli se do stráně těsně břed bránou závodu Škoda v Doudlevcích a byli zajati. Opuštěný stroj ukázal svůj tuhý kořínek. Pokračoval v neřízeném letu, stočil se na sever a zřítil se na pole až u Račetic, skoro sedmdesát kilometrů od místa, kde ho opustila posádka!

Lt. Norvell, velitel stroje věnoval do muzea v Příbrami několik předmětů, které k události uchovával. Neměl možnost se do nikdy ČR podívat, zemřel v r. 2013. Dva roky po jeho smrti je do muzea přivezl přivezl p. Rick Brian, jeho dlouholetý přítel. Jak R. Brian potvrdil, celý život si Norwel vyčítal, že dal 19. dubna 1945 nad Hradišťkem u Sedlčan rozkaz k opuštění zasaženého a hořícího letadla, a tak své kamarády poslal do náruči smrti. Netušil, že budou povražděni.

 

Trosky letounu nalezl začátkem devadesátých let na základě vzpomínek posledních pamětníků  Svatopluk Vyvážil. Byly nalezeny drobné části motoru, torza vrtulových listů a další artefakty.

 

MACR k případu:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na místě dopadu- leden 2020

 

Místo dopadu stroje. V dáli na fotografii obec Račetice

 

 

 

Drobné fragmenty nalezené v r. 2020

 

 Drobné fragmenty ze sbírky S. Vyvážila

 

Rád bych zde, tak jako v několika jiných případech uvedl, že nalezené trosky lze spatřit v muzeu, které v objektu bývalé jízdárny na Červeném Hrádku u Chomutova vybudoval p. Svatopluk Vyvážil. Nebyla by to ale pravda. Bohužel, jak mnozí zasvěcení ví, pro Akademii Věd ČR jsou podobná muzea a soukromí badatelé, kteří se historií 2. sv. války zabývají trnem v oku. To bylo pravděpodobně důvodem, proč AV ČR podala na p. Vyvážila v polovině loňského roku trestní oznámení. Obvinila ho z "přisvojení vojenských historických předmětů nikoli nepatrné hodnoty", ze zatajení nálezů , nedovoleného ozbrojování a hospodářských škod způsobených ČR. Na základě tohoto oznámení Policie ČR muzeum uzavřela. Bohužel není již tedy přístupné, dokonce ani samotnému majiteli. Z doslechu od p. Vyvážila vím, že pokud  prý Akademii Věd nevyjde zabavení věcí díky tomuto oznámení, bude iniciovat řízení, na základě kterého budou věci zabaveny na základě tzv.  Benešových dekretů. K zákazu nakládání s předměty  a  uzavření muzea došlo v červnu loňského roku, ani po více než půl roce není záležitost ze strany Policie a státního zástupce uzavřena.

Je velice smutné, že AV, místo aby podporovala  badatele, kteří se o záležitosti 2. sv. války zajímali v době kdy to bylo všem jedno, tyto lidi kriminalizuje. Dobře si pamatuji dobu kdy ještě  na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly lesy plné trosek letadel. Téměř nic se o těch událostech nevědělo. Těch pár jedinců, kteří se o to zajímali byli považováni za blázny, kteří nevědí co s volným časem. Možná těmi blázny opravdu jsou. Tito lidé ale zachránili před odvezením do šrotu spoustu artefaktů, které, jako p. Vyvážil na svoje náklady vystavovali v muzeích. To vše vybudovali za své, ve svém volném času, bez přispění státu. Co v té době dělala v této záležitosti AV? Nic. AV předvedla třicetiletou diletantskou nečinnost a začíná se o leteckou válku nad naším územím zajímat až dnes. První známky nějaké činnosti lze zaznamenat až v roce 2017, kdy na základě upozornění hledačů prozkoumala místo dopadu jednoho z motorů B-17 v Černíkovicích. Potom, na tiskové konferenci si ovšem neodpustili plivnout jedovatou slinu na hledače, kteří je na místo upozornili. AV prý věci na tomto místě před hledači "zachránila", hrozilo zničení lokality neoborným zásahem.  Od té doby je ale opět v leteckých záležitostech  ticho po pěšině a žádnou aktivitu  jsem v médiích  nezaznamenal. Nyní tedy, místo, aby se Archeologické oddělení AV snažilo o racionální přístup, navázat s badateli korektní vztahy a rozvíjet vlastní bádání, rozhodlo se  podávat trestní oznámení.

Zařazení artefaktů z 2. světové války do kategorie archelogických nálezů je přitom velice sporné. Na základě paragrafu 23 zákona o státní památkové péči je archeologickým nálezem předmět, který je dokladem činnosti člověka od počátku jeho vývoje do období novověku. / končí tedy s koncem  novověku/

Dle Wikipedie: Konec novověku (a počátek moderních dějin) je možné umístit na závěr 18. století , nebo ke konci 19. století či na začátek 20. století, konec první světové války v roce 1918.

Druhou světovou válku tedy dle zákona nelze považovat za novověk a tudíž pozůstatky z ní nejsou archeologickými nálezy! Jde již o "Moderní Epochu". Někteří archeologové si ovšem  hranici "Novověk" / "Moderní Epocha" posunují kam potřebují. V tomto případě si ji evidentně posunuli tak, aby do "Novověku"  spadala i 2. sv. válka.

Povrchového sběru / fragmenty rozeseté po polích, loukách atd.../ se navíc dle současné právní úpravy archeologická omezení netýkají. Jde o tzv. nedestruktivní činnost, stejně tak jako např. letecké snímkování. Taková činnost dle zákona zakázána není. Nabádání úředníků Ao AV ČR, která jsem zaznamenal v médiích - " Jestliže uvidíte někoho s detektorem na poli, ihned volejte policii!" jsou tedy úplně mimo a pokud je šíří úmyslně, tak si o jednání AV myslet?

Všechny tyto otázky má novela zákona o archeologii, kterou má předložit legislativní radě vlády Ministerstvo kultury v dohledné době. Zde mají být všechny pojmy nově definovány a zřejmě bude i "natrvrdo" stanovena hranice novověk/ moderní dějiny. Podle návrhu novely, kterou jsem viděl bude tato hranice definována rokem 1946. Zatím ale nic takového neplatí!

Zabavení věcí na základě Benešových dekretů, které majiteli muzea prý také hrozí by znamenalo obrovský posun v tom, co vše si stát může vůči soukromým vlastníkům dovolit. Budou se jednou ze soukromých sbírek zabavovat třeba německá  auta, která chybí ve sbírkách VHÚ ...?

Otázkou tedy je, na základě čeho AV podala na p. Vyvážila trestní oznámení. Bude rozhodně zajímavé sledovat případné rozhodnutí soudu. Nikdo archeologům nebere jejich zásluhy a nepopírá užitečnost jejich práce. I kdyby období 2. sv. války pod pojem "archeologie" nespadalo, je bez nejmenších pochyb dobře, že se mu archeologové věnují a například na regionální úrovni v muzeích nálezy shromažďují. Kriminalizace a plivání jedovatých slin na soukromé badatele tak, jak to učinilo Archelogické oddělení AV ČR je podle mě hodně přes čáru.

 

Prameny:

Fold3, MACR 14194

K. Foud, V. Krátký, J. Vladař " Poslední Akce"  NAVA 1997

 

 

Pavel Krejčí 1.2020